Den v životě Přerova a NS Přerovským luhem
25. 2. 2011
Tak Hanáce už majó jaro. Neb sluníčko vysvitlo a mrazy polevily, zajel jsem si na avízovanou výstavu Den v životě Přerova. 20. října 2010 vyrazilo devět fotografů do ulic, dokumentovat život města. Nápad jistě znamenitý. Však na něj přišli v h
ospodě. Ale zase ne tak originální. Předtím se totéž zdařilo v Lipníku nad Bečvou. A já o tom nevěděl! To jsou mi pořádky. Každopádně však velmi zdařený. Kdokoli bude mít cestu kolem, nechť navštíví Muzeum Komenského. Je v zámku. Na Horním náměstí. A to je u náměstí Žerotínova. Nevyzná-li se příliš ve zdejších uličkách, nechť si nezapomene vytisknout mapu z Netu. Na nádraží či v jeho blízkosti budete hledat orientační plán marně. Mám výhodu. Již několikráte jsem zde byl. Však stejně bylo třeba se doptati. V zamyšlení zabočil jsem do temné neznámé boční uličky. Po dotazu, kudy k muzeu, upadla paní igelitka. Snad tam neměla vejce. Však nakonec dobro zvítězilo a já stál před zámkem. Zaplatil dvě pětky vstupného a kochal se. Jest zde pěkná tradice. Chcete-li shlédnouti výstavu či expozici, doprovází vás pan průvodce. A pak stojí, stojí a stojí. Čeká až skončíte s prohlídkou. Trochu to znervózňuje. Zvyknete si však. Obrázky zde prezentované byly (povětšinou) perfektní. Byť jsem si to představoval trochu jinak. Něco ve stylu Week of life. Nevíte-li oč se jedná, vložte si tato slova do vyhledávače. Tuze zajímavý projekt. Lidé mapují své běžné dny. Někteří lépe, někteří hůře. V Přerově přec jen byla vidět snaha zobrazit i prostředí pro běžného člověka méně známá. Však i toto se zdařilo. Patrně nejlepší snímek je z plakátu. A v černobílém zobrazení vypadá lépe. Ale to jen tak mimochodem. Vskutku bych zde musel pěti jen samou chválu. Však přesto upozorňuji – nejedná se nic pro milovníky krajinek, pohlednic a jiných kačerů Donaldů. Budu-li mít někdy čas, mohl bych se o něco podobného pokusiti. Byť, patrně, ne tak zdařile. A budu na to sám. Což je trochu limitující. Zvlášť u něčeho podobného.
Původně chtěl jsem si projíti celé muzeum. A případně ještě galerii. Smiloval jsem se však nad nebohým panem průvodcem. Proč taky strávit tak krásný a slunečný den pod střechou. Takový špacír ještě nikoho nezabil. Prošel jsem kolem hradeb, jen tak se poflakoval kolem Bečvy a spřádal plány. I narazil na panel Naučné stezky Přerovským luhem. Pak na druhý, třetí, čtvrtý a pátý. Tak proč si to nakonec neobejít celé? První třetina trasy vede kolem řeky. Takové courání po břehu mám moc rád. A poslední třetina Národní přírodní rezervací Žebračka. Již vloni jsem se tam chtěl podívati. Zkratkou. A skončil na Švédských šancích u Beňova. Tak se mi zdařilo chybu napraviti. Byť není zrovna vhodná doba k návštěvě přírodních rezervací. Ale aspoň se mi tam nikdo nemotal. Celá trasa se značena zcela parádně. S výjimkou průchodů obcí Lýsky. Zde to je poměrně zapeklitý oříšek. Však alternativ kudy zahnout příliš mnoho není. A napotřetí jsem se trefil. Ona to byla poslední možnost. Prostě za náhonem doleva. Žádná věda. To ví přece každý. Jinak NPR Žebračka chrání poslední zbytek původních lužních lesů nivy Bečvy. Květena a částečně i fauna obsahuje prvky karpatské, panonské i středoevropské. Zajímavé. Pokud se tam člověk nevypraví v zimě. Již trefím, mohu si výlet zopakovat v době příznivější na pozorování botanická. Ostatně nebylo tolik času, abych se mohl po zemi plaziti a plavuně zkoumati. Celá trasa měří necelých 11 km. Taková pohodička. Možno jít i kratší čtyřkilometrovou variantu. Ovšem tak přijdete nejen o Žebračku, však také o značnou část romantické procházky kolem řeky. A Bečva vskutku romantická. Zamrzlá. Zrovna praskaly ledy. Bóchalo to a bóchalo! Pak již následovalo jen přírodní koupaliště Velká laguna. Fialověl jsem závistí. Něco podobného by mohlo býti i u nás. Jsem zvědav, kolik lidí se tam v létě cpe na čtverečním decimetru. Pak park Michalov a už jen cesta na bus. Park snad vypadá hezky v době vegetace. Ale nevěřím. Nic pro mne. Mám raději parky anglické. Viz. Podzámecká zahrada v Kroměříži. Její družka Květná mi nic neříká. Přeumělkované. A park Michalov je pokusem o zlatou střední cestu. Ani ryba, ani rak. Třeba se tam ještě dostanu a změním názor.