Gentianella praecox subsp. bohemica (hořeček mnohotvarý český)
Jsou věci, jež člověk zažije pouze jednou. Na takové pak nezapomíná. První láska. Kdy dokázal by zapomenout na onen nesmělý polibek, lehký dotek dívčina ramínka a její něžné svalení na zaschlý pcháč bezlodžný? Jsou věci, jež se periodicky opakují. Pravidelný pozdní příjezd na PP U Žlíbku u Protivanova za účelem okukování hořečku mnohotvarého českého (Gentianella praecox subsp. bohemica). Hořeček mnohotvarý český kvete na zmíněné lokalitě v čase, kdy na Huslenkách vykvétá hořeček žlutavý karpatský (ideální čas bývá kolem poloviny září, lépe o něco dříve než později). Nemožno vymýšlet ptákoviny, je třeba valit do Protivanova. Ptákovin člověk vždy dokáže vymyslet dosti a dosti. Letos máme výjimku. Dík
včasnému upozornění ušetřil jsem jízdné. Máme však obrázky loňské. Hořečky na nich, jak jinak, již dokvétají Však počasí zimní, neinspirativní, bez sněhu, nutí člověka nevystrkovat čumák z postele. Nevystrkuje-li člověk čumák z postele, může se o hořečku mnohotvarém českém zmínit nyní. Příští rok opět nebude stíhat.
Hořečky jak známo dělíme na kriticky ohrožené a kriticky ohroženější. V rámci tohoto třídění možno hořeček mnohotvarý český nacpat do kolonky kriticky ohrožených. Dle článku v časopise Živa máme celých 73 lokalit. Ve srovnání s ostatními z rodu vyloženě přemnožený hajzlík. Už jen hořeček nahořklý pravý je na tom lépe. O něco. Hořeček mnohotvarý český je endemitem Českého masivu a českým subendemitem. Srozumitelněji – krom Čech jich něco málo bydlí v bavorské Šumavě, více překročilo hranice Rakouska, usídlil se i v polském příhraničí a pár lokalit máme i na Moravě. Na Vysočině a Drahanské vrchovině. Ač téměř plevelem, povšimla si jeho vzácnosti i Evropská unie. Byl zařazen do soustavy NATURA 2000. Ocitá se ve skvělé společnosti. Zvonek jesenický (Campanula gelida), hvozdík písečný český (Dianthus arenarius subsp. bohemicus), hvozdík moravský (Dianthus moravicus) a řada dalších. NATURA 2000 je zajímavý projekt. Jaké jsou kritéria pro zařazení rostliny do soustavy není známo. Snad losem. Vešla se do ní lipnice jesenická (jediná lokalita v Jeseníkách), však již nikoli jitrocel černavý sudetský (jediná lokalita v Jeseníkách). Povinností moravského ochranáře je vlastním tělem hájit koniklec velkokvětý. Na Moravě přes 200 lokalit, nejbohatší s několika tisíci jedinci. Nemluvě o dalších tisícovkách exemplářů, jež si snaživí krtečci přenesli do zahrádek. Rozšlape-li v boji pár hořečků (s výjimkou mnohotvarého českého), nebude Evropou kárán.
Nejbližší, nejvýznamnější a nejdostupnější lokalitou s výskytem hořečku mnohotvarého českého je pro většinu Moravanů výše zmíněná PP U Žlíbku u Protivanova s bohatou a životaschopnou populací. Druhá středomoravská pidilokalitka je v Horním Štěpánově. Konkrétně vrch Větřák, nedaleko centra vsi. Vrch Větřák nelze přehlédnouti. Je to kopec. Na Hané přehlédne kopec jen naprostý mamlas. Hořeček zde byl objeven poměrně nedávno. V roce 2008. Tuším. V následných letech potvrzen. Roste zde však jen několik málo jedinců. Snad se podaří je udržet při životě. Protivanov leží nedaleko Prostějova. Prostějov je město hanácké, Protivanov městečko podhorácké. Někde možno se dočísti, že leží na Horácku. Horácko a Podhorácko možno rozlišiti poměrně snadno. Na Horácku hovoří dialektem českým, na Podhorácku hanáckým. V oblasti této hovoří téměř dokonalou hanáčtinou. Zařazení etnografické je tedy jasné. Dostati se k Žlíbku je jednoduché. Stačí cápat z Protivanova po silnice směr Žďárná a Boskovice. Jakmile objeví se les, zahnout doprava a podél tohoto dojít až na místo. PP poznáme snadno. Je tam cedule. Hořečky objevíme lehce. V době květu jsou vidět. Nejsou-li vidět, dojeli jste pozdě.
Na informační ceduli možno se dočísti o výskytu srpice barvířské (Serratula tinctoria). Kdo však chce najíti rostlinku s poetickým jménem „seratula“, bude muset jinam. Nejsem sám, kdo ji zde v posledních letech neobjevil. Vyprdněte se na srpici. Nedaleko je možno objeviti pupavu Biebersteinovu (Carlina biebersteinii). Od běžné pupavy bezlodyžné se snadno pozná dle listů. Nemá je zubaté. Pupava Biebersteinova není oficiálně zas taková vzácnost. V Červeném seznamu je vedena jako ohrožená (C3). Rostlina tato je obvykle přehlížena. A to i znalci. Mám pupavy rád. Dají se sežrat. Chutnají jako kedluben. Jediné místo, kde je nesnáším je pod vlastním zadkem. Kdekoli se vyskytnu, čumím po pupavách. Pupavu páně Biebersteina spatřil jsem jen několikrát v životě. Shodou okolností však téměř vždy na lokalitách, kde zároveň vyskytují se hořečky. Otázkou jest, zdali zde nelze vysledovati podobný vztah jako mezi jednokvítkem velekvětým a korálicí trojklannou. Znalci vědí, že na místech s výskytem jednokvítku lze očekávati nález korálice. Snad i tam, kde roste pupava Biebersteinova možno hledati hořečky. Hořečci dovedou být malilinkatí a snadno přehlédnutelní. Dokonalým příkladem je výše zmíněný Horní Štěpánov. V době, kdy hordy botaniků, ochranářů i laických zájemců as tisíckrát produpali všechny louky na Drahanské vrchovině pátrajíc po historický lokalitách, objeví se ten hajzlík nějakých 200, maximálně 300 metrů od kostela. Pupavu tuto lze objeviti přeci jen snáze. Jen ji poznat.
Kdo vypraví se do Protivanova, může navštíviti stejnojmennou PP. S bohatým výskytem modráska bahenního (Maculinea nausithous). Opět zařazen do NATURY 2000. U nás silně ohrožený. Na Moravě ve větším počtu se vyskytující jen právě na Drahanské vrchovině a v Bílých Karpatech. Však kvůli modráskovi by záhodno bylo přijeti sem o něco dříve. Možno jej spatřiti hlavně v červenci a srpnu. Však i v polovině září (je-li dostatečně teplé) jest možno sem tam nějakého zapomenutého zahlédnout. Otázka je, byl-li to vůbec on...
Jako obvykle. Z mého vyprávění se zájemce o hořečky mnoho nedozvěděl. Uveďmež si tedy něco z literatury poučné. Prvním článkem na internetu dostupným je již zmiňovaný:
Brabec, J. (2013): Hoře, hořce, hořečky I. Hořečky v České republice včera a dnes. Živa 2/2013. Pojednává sic o celém rodu hořečků, však opakování jest matkou moudrosti. A též přehlednou mapku rozšíření hořečku mnohotvarého českého lze zde nalézti.
O tomto pak speciálně pojednává hned následující díl seriálu:
Brabec, J. (2013): Hoře, hořce, hořečky II. Přežije v Čechách hořeček český? Živa 4/2013, str. 154-156. Tento ještě na Netu v pdf podobě ke stažení není. Či ještě nedávno nebyl. Však časopis Živa je poměrně běžně dostupný snad ve všech lidových knihovnách.
Dosti podrobné a téměř vyčerpávající informace je možno nalézti v:
Brabec, J. (2010): Záchranný program hořečku mnohotvarého českého (Gentianella praecox subsp. bohemica) v České republice. Kdo bude si stahovati toto práci, nechť hned nevypíná počítač a najde si k ní Přílohy. Celkem 3 soubory. Minimálně s (téměř) kompletním seznamem lokalit i s podrobnými leteckými mapkami.
Konkrétně o hořečku mnohotvarém českém (a hořečku ladním pobaltském) v Krkonoších pojednává:
Zahradníková, J., Harčariková, L. (2007): Rod hořeček (Gentianella Moench) v Krkonoších – monitoring, management a studium reprodukce.
A když už jsme u té literatury, na Netu je též ke stažení velmi jednoduchý článeček, opět pojednávající o hořečcích celkově:
Klaudisová, M., Hejcman, M. (2004): Hořečky – mizející svědkové pravidelně obhospodařovaných extenzivních luk a pastvin. Úroda 6/2004, str. 24-25. Poučenější zájemce se v něm mnoho nedozví. Však, ruku na srdce, i nejpoučenější zájemce byl kdys zájemcem zcela nepoučeným. Nepoučenému zájemci je as učené vyprávění o hořečcích v Krkonoších naprd. A nepoučení zájemci se zde vyskytují nejčastěji.
Ti jež problematika zajímá a vládnou jazykem germánským, mohou si stáhnouti články o hořečích mnohotvarých českých bydlících v Bavorsku a Rakousku. Odkazy uváděti nebudu. Jsou na Wikipedii. Každopádně doporučuji se podívati.