Tommy Haroldova pouť

Milí přátelé botaničtí. Po dvou letech vracímež se na zdejší místo. Hodně vody uplynulož. Co se dá dělati. Jak dlouho zde budu cpáti novinky botanické jest otázkou. Však pár dní zcela jistě. Zařazeny zde budou rostliny mnou oblíbené. Případně zelinky pro lid atraktivní. Lokality vybírány budou dle několika vlastností. A - vzdálenost od Vsetína. B - dopravní dostupnost od Vsetína. C - objevitelnosti její pro laika. D - velikost populace. E - mé osobní sympatie či antipatie. Neaktuální záznamy budou (možná) postupně mazány. Aktuální záznamy budou (možná) postupně doplňovány...

Při pátrání po informacích o Valentinské pouti v Příboře, objevil jsem plakátek na (snad zajímavou) přednášku o čeledi vstavačovitý a jiných hajzlících kvetoucích na Novojičínsku...

Slušný člověk jezdí na Galovské lúky začátkem května. Kvete prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina). Slušný a sklerotický člověk může dorazit i později. Kvete prstnatec májový pravý (Dactylorhiza majalis subsp. majalis) a vstavač mužský znamenaný (Orchis mascula subsp. speciosa). Poučenější slušný člověk vyrazí sem v první polovině června. Kvete hořeček žlutavý pravý (Gentianella lutescens subsp. lutescens). Aktivnější poučený slušný člověk může o tomto čase narazit i na kriticky ohrožený světlík slovenský (Euphrasia slovaca). Nejaktivnější poučený slušný člověk může objevit i světlík lékařský Rostkovův horský (Euphrasia officinalis subsp. rostkoviana var. monticola). Taktéž kriticky ohrožený. Ti nejaktivnější v půlce června padnou na čuňu a děkují bohům, že letos se už do toho krpálu nepovlečou. A v září zde vykvete pcháč bělohlavý (Cirsium eriophorum)...

Onehdá šmírovali jsme hořečky. Je čas podívati se též na jejich bratrance hořce. V České republice roste v současnosti 8 druhů a se všemi je možno setkati se na Moravě. Ač ne všechny jsou zde původní. Hořce jsou atraktivní kytičky. Atraktivní kytičky mají tendenci se stěhovat na soukromé zahrádky. Na soukromých zahrádkách buď (v naprosté většině případů) zhynou či se z nich rozšíří do okolí. Které tedy hořce je možno potkati ve vlasti české, moravské a slezské?

Hořečky jak známo dělíme na kriticky ohrožené a kriticky ohroženější. V rámci tohoto třídění možno hořeček mnohotvarý český nacpat do kolonky kriticky ohrožených. Dle článku v časopise Živa máme celých 73 lokalit. Ve srovnání s ostatními z rodu vyloženě přemnožený hajzlík. Už jen hořeček nahořklý pravý je na tom lépe. Nejbližší, nejvýznamnější a nejdostupnější lokalitou s výskytem hořečku mnohotvarého českého je pro většinu Moravanů výše zmíněná PP U Žlíbku u Protivanova s bohatou a životaschopnou populací. Druhá středomoravská pidilokalitka je v Horním Štěpánově. Konkrétně vrch Větřák, nedaleko centra vsi.

Orchidejová sezona začala. Vykvetl vstavač bledý. Ještě jsme se ni řádně v nose neprošťourali a orchidejová sezona byla v perdeli. Objevil se švihlík krutiklas (Spiranthes spiralis). Švihlík krutiklas je naší nejpozdnější orchidejí. A jednou z nejvzácnějších. V celé Evropě. Na Moravě je známa pouze jediná lokalita. NPP Švařec u Štěpánova nad Svratkou. Češi na tom nejsou o mnoho lépe. Ti mají taky jen jediné místo výskytu – NPP Pastviště U Fínů v Albrechticích u Sušice. Situace zoufalá. Nepodléhejmež však panice. Objev u Sušice byl uskutečněn v 80. letech. Švihlík je miniaturní nenápadný prďola, jehož další nálezy zdaleka nejsou vyloučeny. V temných botanických kuloárech hovoří se již o lokalitě třetí. Snad někde v Beskydech. Skvělá zpráva. Vedeme 2:1...

Není tomu tak dávno, kdy hořec brvitý byl (relativně) běžnou kytičkou našich hor. V Červeném seznamu je zařazen do kategorie ohrožených (C3). Nevím jak jinde, však na Valašsku nacpali bychom jej do C1t. Patrně neexistuje rostlina tak rychle mizející. Kde ještě nedávno na podzim tvořil modré koberce, nyní objeví se pár kvítků. Přinejlepším. Obvykle tam člověk nenajde už vůbec nic. Nestane-li se zázrak, následovt bude osudu hořečků. Měli bychom pohnout zadkem, neb snad již brzy zjistíme, že jediným exemplářem na Valašsku je ten vylisovaný v herbáři regionálního muzea...

V říjnu slušný člověk na Valašsku hořečky nehledá. V říjnu se chodí na rum. Případně na hřiby. Nebo na obojí. Jde-li člověk na hřiby, musí brzy vstávat. Vstane-li před polednem, musí na Zbeličné kopečky. Domorodci letos sbírají jen praváky. A cizáci se zde nevyskytují. Na Zbeličných kopečcích jsou dvě vřesoviště. Na jednom kvete hořeček žlutavý karpatský. Na druhém nikoli. Tak pokaždé rád tvrdím. Letos se zde objevil. Ne zcela poprvé, kterak jsem zjistil. Tak se na něj podívejme...

A máme zde slibovaný příspěvek o hořečku žlutavém karpatském (Gentianella lutescens subsp. carpatica). Ti jež sem občas zavítají, uvidí, že je psán tak trochu horkou jehlou. Hrozí nebezpečí z prodlení. Hořeček za chvíli dokovete. Ti jež touží jej spatřit mají již jen několik málo dní. Spíše hodin. Jakmile vysvitně trochu slunce, padejte. Připomínám, že je 24. září. V říjnu se budete po Valachách blonckat zbytečně. Kdo by se chtěl podívat, nechť na Zbeličných kopečkách řádně čumí pod nohy. Hořečků zde letos vykvetlo na 50. Však většina z nich připomíná spíše hořeččí bonsaje...

Minule podívali jsme se po zelinkách, jejichž jméno obsahuje slovo Morava. Nyní jukněme na další názvy nějak s naší zemí související. Nejprve však na skok do Slezska. I Slezané mají několik rostlinek pojmenovaných dle své vlasti. Za název se jim omlouvám. S existencí Moravy se seznámíme aspoň pri předpovědi počasí. Se Slezskem se nějak nepočítá vůbec.  A teď i já... Však v těch názvech článků byl by již moc velký chaos...