Orchis morio aneb hon na kukačku
Objeví-li se květy prstnatce bezového (Dactylorhiza sambucina), je třeba pohnout zadkem. Krom tohoto začíná kvést též vstavač kukačka (Orchis morio), též vstavač obecný zvaný. Ve skutečnosti se tento objeví o něco později. Však ne o moc. Kukačka byl kdys jednou z našich nejobvyklejších orchidejí. Proto též označení obecný. Ještě v roce 1989 název tento používá pan Dostál. V Nové květeně ČSSR. Patrně ironicky. Vloni o tomto čase patřil k silně ohroženým druhům naší květeny. O pár týdnů později povýšil. V novém Červeném seznamu figuruje již coby ohrožený kriticky. V kategorii C1b. Najít kukačku je už pořádná hujeřina. Zejména v posledních několika málo letech. Cizák má na Valašsku problém. Kukaček je zde všude plno. Cizák pobíhá a pobíhá. Zbytečně. Pojem kukačka neoznačujeme Orchis morio. Kukačka je všeobecný název našich orchidejí. Ne zas zcela obecný. Sklenobýlu bezlistému tak neříkáme. Ten u nás neroste. Vemeníček zelený do kategorie této též nespadá. Ten zde roste. Jen jej většinou nenajdeme. Hlístník hnízdák není kukačka ale fujtajbl. I přes mé apelace a hrozby násilím. Nadšený cizák tak objeví obvykle louku plnou vstavačů mužských. Či jiných plevelů. Cizák z Čech má výhodu. Ten považuje za vzácnost i mečík střechovitý. Karpaty jsou Karpaty. Vstavač kukačka roste zde na několika lokalitách. Jako všechny Orchidaceae ná nepěkný zvyk jednou vykvést a podruhé nikoli. Jeden rok objeví se stovky kusů, druhý je možno spočítat jedince na prstech. Vstavač kukačka má za sebou těch bídných let již několik. Až napadá mne hříšná otázka. Budou ještě nějaké sezóny bohaté? Ochránci kosí louky jako diví. I bobky zde někteří zanechávají. A kukaček pořád méně a méně. Vloni dva exempláře v PP Růžděcký Vesník. Dá-li se v případě těchto mrzáčků hovořit o exemplářích. Letos je skóre lepší. Tři a půl. Vskutku bohatá populace. Nejbohatší na Vsacku. S výjimkou území ležících v CHKO Beskydy. Vstavač kukačka se údajně odstěhoval i z Halenkova a Huslenek. Míst orchidejím zaslíbeným. Pár kousků u Hostýnka. Hostýnek není Valašsko. Hostýnek je Hostýnek. Chtěje přesto nakouknout kukačce pod sukýnku, nezbývá než zvolit variantu „brod“. Zajet na nejprofláklejší z nejprofláklejších lokalit. PR Malý Kosíř. PR Malý Kosíř leží u Slatinic. Zhruba napůl cesty mezi Prostějovem a Olomoucí. V místech, kde, dle slov hejtmana Olomouckého kraje, můžeme se setkat s pravou hanáckou pohostinností. Tak zlé to snad nebude. Ale svačinu si člověk pro jistotu vzít musí. Přibalí-li párek i pro pohostinného Hanáka neprohloupí. Slatinice jsou lázeňskou obcí. Možno si nabrat tuze zdravou léčivou kysibelku. Zase sirovodík. Dle názvu dědiny bych očekával přesolenou nechutnou tekutinu. Sirovodík je lepší. Stačí u pití nedýchat. Minerálku je možno, kupodivu, načepovat zdarma. Snad to s tou pohostinností nebude zase tak špatné. Přes Malý Kosíř vede naučná stezka Velký Kosíř. Jak dostat se k NS je třeba zjistit doma. Slatinice jsou lázeňskou obcí. Umístit někde plán vísky a okolí zde nikoho nenapadlo. Snad je tato pečlivě skryta ve sklepeních obecního úřadu. Nechť se nepoškodí. Stála tolik peněz. Čtyři kolemjdoucí, jež táží se mne na cestu k nádraží je můj osobní absolutní světový rekord. Domorodci ochotní. Poradí. Kolem hřbitova a furt nahoru. Někteří ni nečekají na dotaz. Asi zde kukačkářů bloudí více. Tvůrci NS jsou mými velkým příznivci. Již tolikráte lkal jsem nad prachmizerným značením. Nechtěje opět zarmucovat srdce mé, přicházejí s totálním řešením. NS zde není značena vůbec. Na každém zastavení je na panelu umístěna schematický mapka. Orientovat se podle ní a mých popisů cest jedno jest. Netřeba zoufati. Slatinky jsou malebným sídlem, v Drahanovicích možno prohlédnout si Černou věž, v Čechách pod Kosířem muzeum historických kočárů a všude kolem lány řepky olejné. Haná, toť pravá olejnice Moravy. Kde vlastně ti pozemšťané kradou pšenici? Asi ztrácím smysl pro orientaci. A to jsem zde již kdys byl. Na velocipedu se vše objet dá. Pilní a vytrvalí nakonec i vysněnou rezervaci najdou. Paní měla pravdu. Kolem hřbitova a po asfaltce furt nahoru. Škoda, že hřbitov neleží u kostela. Kde by jej slušný člověk očekával. Kdo přežije velezdravou kyselku a exkurzi po okolí, zklamán nebude. Na metru čtverečním více kukaček než v celé Valachii. Na vrcholku posezení. S obrázkem svatého Antonínka. I s klekátkem. Hromady teplomilné květeny. Pro nás Karpaťany exotické. Jeden z mých oblíbenců - mochna bílá (Potentilla alba). Žádná velká vzácnost. Dle Červeného seznamu jen ohrožená (C3). Bílé okvětní lístky ve tvaru srdíček. Romantik. Leze na něj jaro. Na pasekách nad Lípou si splašil hormony. S tím se nic nenadělá. Na okrajích PR snědek chocholičnatý (Ornithogalum angustifolium). Další ohrožený hajzlík. Dle Botany.cz označovaný coby Ornithogalum umbellatum. Chudák ani neví, jak se jmenuje. Kdo zvolí cestu kol hřbitova, u pole může očumovat oranžový hlaváček letní pravý (Adonis aestivalis subsp. aestivalis). Opět nacpaný do kategorie C3. Název trochu zavádějící. Ostatně bledule letní taky kvete v tuto dobu. Informace však jest s ručením omezeným. Poloha hřbitova objevena při zpáteční cestě. Bylo horko. Vedro. Dusno. Ozónová díra. To i ten sirovodík přijde vhod. Čtyři litry sirovodíku jsou čtyři litry sirovodíku. Voda blahodárně na metabolismus působící. A ten blbec nepoučitelný ty dvě PETky znovu doplnil a výměnu látkovou zdokonaloval celou cestu zpět...