Geologické zajímavosti Bílých Karpat aneb cesta (nejen) za neovulkanity II.
Tak jsme se lehce prošpacírovali kol Starého Hrozenkova. A tentokráte budeme se více věnovat neovulkanitům. První lokalitou je již minule zmíněný Obecní lom starohrozenkovský. Vracet se nebudeme. Exkurzi zahájíme v lomu Rasová. Odborník chytá se za hlavu. Lom Rasová je dnešní výjimkou. Těžil se zde pískovec. Stejný jako v Lokově - svodnického souvrství bělokarpatské jednotky magurského flyše. S neovulkanity nemá nic společného. Ale je solidním výchozím bodem. Leží hned vedle již několikráte zmiňované silnice E50, nedaleko stejnojmenného motorestu. Stačí postupovat po červené turistické značce směr Bzová a Lokov. A pořádně se koukat, kdeže se odbočka nachází. Lom Rasová je moudré navštíviti na podzim, kdy hraje všemi barvami. Lom Rasová však je nejlépe navštíviti na jaře. Cca začátkem června. V tuto dobu zde kvete hned několik zajímavých zelinek. Nádherně vonící pětiprstka hustokvětá (Gymnadenia densiflora). Poměrně častá je zde i albinoidní (bílá) forma. Naše nejkrásnější (z mého pohledu) orchidej kruštík bahenní (Epipactis palustris). Tento je relativně běžný. Netřeba se za ním pachtit takovou dálku. Však zdejší jsou výjimečně přitažlivé. Květy mají hustější. Dosud na žádné jiné lokalitě nespatřil jsem tak krásné kruštíky. Kdo přijede o něco dříve, může se pokochat alespoň pohledem na hruštičky okrouhlolisté (Pyrola rotundifolia).
Nedaleko Rasové jest lom Bučník u Komni. Stačí se vrátit po červené k motorestu a napojit se na zelenou. Odbočku k němu si musí najít každý sám. Stejně jako ve Starém Hrozenkově i zde se těží trachyandezit, jež proráží pískovcová souvrství. Lom Bučník proslul nálezy porcelanitů. Krom toho zde bylo objeveno na 60 druhů dalších nerostů. Což z něj činí jedno z nejbohatších nalezišť v republice. Ba i návrh na vyhlášení přírodní památkou byl podán. Dle všech médií zde byla těžba před několika lety ukončena. Dle mé empirie zde těžba probíhá. Na většině míst není zas tak velký problém prohlédnout si funkční lom. Ba i nějaké zajímavé šutříky v něm nasbírat. Stačí přijít o víkendu. Porcelanit na Bučníku je střežen jako korunovační klenoty. Proniknout na menší vzdálenost než 100 metrů je prakticky nemožné. Chybí zde jen strážní věže a ostnatý drát pod vysokým napětím. Taková ostraha přímo nabádá k myšlence: neděje-li se zde nějaká kulišárna? Opusťmež tedy nehostinný Bučník. Lomů je zde nadbytek. I vydejme se dále po zelené. V jistém okamžiku stojíme před složitým rozhodnutím. Pokračovati dále po značce, či napojit se na cyklostezku do Bystřice pod Lopeníkem? Nejprve budeme pokračovat. Zelená prochází kolem hradu Zuvačova. Tomu se budeme věnovat jakmile se mi zdaří udělat zde něco obrázků. Pro zvědavce, jež by jej chtěli navštívit. Ke hradu vede odbočka ze zelené značky. Nelze ji přehlédnout. Na některých mapách vyznačena není - Slovácko-Bílé Karpaty (Shocart). Tam kde je, vypadá nevinně. Padesátimetrová zacházka. Není tomu tak. Počítejte s hodinkou na cestu tam a zpět. My se však doplazíme na rozcestník Modrá voda, kde změníme barvu na žlutou a docápeme na místo Modrá Voda – lom. Uváděn jako Záhorovice-Modrá voda či Záhorovice-Skalky. Já raději píšu Komňa-Modrá voda či Komňa-Skalky. Z této obce se sem dostane člověk nejlépe. Pokračuje do ní naše žlutá turistická značka. Nalézt cestu ze Záhorovic je umění. Na internetu je možno zjistit, že lokalita tato je vhodná k příjemnému trávení letní dní a večerů. Možno zde piknikovat, přespat, snad se i vnořit do kapaliny, jež lom částečně zatopila. Holá pravda. Ideální místo k letním dýchánkům. Jen s malou připomínkou. Jsou dva druhy lidí. Jedni si svůj bordýlek po svačině strčí do batůžku a odnesou. Druzí se tím nezatěžují. Ti první však, spatříc igelitové odpadkové pytle, nerozpakují se a nacpou vše do nich. Naivně čekají, že se tyto podaří občas někomu odvézt. Pozdě zjistí svůj omyl. Na blížící se lom vás pak mnohdy upozorní hlavně vjemy čichové. Eventuálně sbírka hmyzu. Entomologický ráj. Samotný lom je částečně zatopen. Snad se v něm dá i očabrat. Opět jsou zde žíly trachyandezitu a trachybazaltu. Byly zde žíly. Jsou vytěženy. Nyní budete zírat jen na obvyklé pískovce svodnického souvrství a dál to už znáte. Což neznačí, že zde žádný zajímavý kamínek nejde nalézti. Třeba již zmíněný porcelanit. Stojí za to si projíti i okolí. Lomů a lůmků je zde několik. A okolí působí divoce. Jako Bučník i Modrá voda byla navržena na přírodní památku. Snad ji do té doby nezahltí pytle s čurbesem.
My opět najdeme žlutou značku. Nepůjdeme do Komni, ale vrátíme se kousek zpět a pomašírjem na Nezdenice. Kdo chce do Komni může. Je to kousek. Hned za hromadami odpadků se vám značka ztratí. Je několik alternativ kudy dál. Správná je ta nejhorší. Dolů ze srázu. Bohové vám budiž milostivi, máte-li kolo. V Nezdenicích je hlavní atrakcí zdejší kyselka. Při brouzdání internetem často narazíte na slovní spojení jodový pramen či jodo-bromový pramen. To zní zajímavě. Ve Vlastivědě Moravské díl Uherskohradišťsko píší o příslušnosti k vodám natrium-bikarbonát-chloridového typu. To zní ještě zajímavěji. A zdravěji. Zápach zkažených vajíček by spíše svědčil pro sirovodík. Snad jej ty předcházející výrazy i označují. Kdo zatají dech, může ji i pít. Nedaleko kyselky je další z lomů - „U Kyselky“. Stačí se rozhlédnout, objevit sjezdovku, vydat se po ní nahoru a po několika metrech u boudy zahnout na cestu doleva. Vypadá to jednoduše. Nebýt pomoci aboriginálů, neobjevil bych jej. Asi jsem nedůvtipný. Jako ve Starém Hrozenkově i zde je patrná sloupcovitá odlučnost trachyandezitu. Tentokráte ne tak výrazně. Navíc není postaven kolmo, ale šikmo k podloží. Podobně jako v Modré vodě je částečně zatopen. I zde je inzerován coby místo ideální k letním radovánkám. Pytle na odpadky chybí. Čurbes minimální. V rámci možností. Možnost nalézt porcelanit existuje. Já s tím šutrem nadělám. Je hezký a poznám jej. Kdo nemá ještě dost courání. Může pokračovat od kyselky ke koupališti. Projde kol něj a vydá se polní cestou doprava. Za pastvinou ocitne se v lese. Bude-li se řádně koukat, narazí na lom „V Háji“. Charakteristika stejná jako u předchozího. Jen je příšerně zarostlý. Mnoho neuvidíte a ještě, pravděpodobně, upadnete na čuňu. Údajně se zde má nacházet též porcelanit. V náletových dřevinách, tunách spadaného listí a bahna by musel mít velikost medicinbalu...
A obrázky jsou zde. Jsou stejné pro všechny čtyři díly putování po geologických zajímavostech Bílých Karpat...