Tommy Haroldova pouť

 Na posledním čundru po geologických zajímavostech Bílých Karpat ocitli jsme se na rozcestí. Zvolili jsme zelenou turistickou značku vedoucí kol hradu Zuvačova na Modrou vodu. Nyní vydejme se po cyklostezce do Bystřice pod Lopeníkem. Je to pěkný sešup. Zhruba v polovině jest šipkou vyznačená odbočka k lomům Na vojanské (či Pod vojanskú). Opět těžil se zde trachyandezit. Oba patří k lokalitám časnějarním. Kdo vypraví se sem později, spatří a) náletové dřeviny a b) kopřivy. Jen naprostý geologický či mineralogický fanatik se bude chtít prodírat blíž ke stěnám. Já se probil dva metry a mačetu nemaje, zatroubil jsem k ústupu. Škoda. Je-li možno soudit dle obrazů spatřených průzory v zeleni, vypadají oba hezky. Takto je lépe šlápnouti do pedálů a vyrazit směr Bystřice pod Lopeníkem. V jejím centru setkáme se s perfektní věcí. Zdejší obce se spojily a místo vytváření místních, dnes již značně inflačních, naučných stezek, vytvořily síť vzájemně propojených a křižujících se tras, směřujících k nejzajímavějším místům jednotlivých obcí a celé oblasti. Cesta není značena žádnými barevnými proužky na stromech, ale plechovými šipkami a rozcestníky. Ostatně jedna z nich nás dovedla k lomům Na vojanské. A další dovede k PP Skalky. Paráda. Podle mého mínění zcela ideální systém. Má jen dvě chybičky. Na plechové šipce je sic uveden cíl, ke kterému směřuje, však již ne vzdálenost k němu. Zaujme-li vás morový hřbitov, víte kudy k němu. Je-li za další křižovatkou či budete-li k němu muset mašírovat pět kilometrů za obec netušíte. Na mapě ho nehledejte. Jaký je další problém? Na některé cedule as nezbyly peníze. Nebo se nikdo kompetentní ony trasy nepokusil projít. Šipečky nás bez potíží dovedou kol kostela, morového hřbitova a kapliček k PP Skalky. U kapliček je směrovka k rozhledně Bánov. Další lokality jsou v Bánově. Nebudeme se tedy vracet a vyrazíme po pěšince. Ta nás vyplivne na poli. A jsme v perdeli jako pan hrábě. V Bánově nás navnadí k návštěvě lomového jezírka Ordějov. Poslední šipka je na konci dědiny. Jinou nehledejte. A to ani na místě samém. Celkově jest orientace velmi triviální. Zvládne ji každý. Jen těchto temných a tajemných zákoutí je na můj vkus dost. Snad jen zúčastněným křivdím a síť je teprvá ve výstavbě. Zase jsem se zakecal. Jsme v PP Skalky aneb lomu Skalky II. Učeně řečeno - výchozy nivnického souvrství bělokarpatské jednotky magurského flyše proniknuté ložními žílami trachyandezitů. Všichni víme oč se jedná. Ale sledování jednotlivých vrstev je dokonalé. Bylo by dokonalé. Pokud by jediný přístup ke stěně nebyl shora. Půda pod nohami nestabilní. Kdo se chce podívat riskuje rozbitou kebuli. Minimálně pád do šáší. Kdysi se snad o vytvoření přístupové cestičky uvažovalo. V jakém stádiu jsou úvahy nyní vědí jen olympští bohové. Přičemž se jedná o lokalitu, jež si i neznalec jistě rád prohlédne. A když už jsem u mrčení. Ještě bych sem šoupnul cedulku, jež dané vrstvy trochu popíše. Ona informace, že jedná se o nivnické souvrství atd., vyvolává spíše touhu po rumu než po poznání. A naopak sdělení – stojíte v bývalém lomu – dělá z turisty pěkného blba. Čas kvapí. Vydejmež se do Bánova. Kdo, přes mé upozornění, rozhodne se uvěřit šipce směřující k rozhledně Bánov, vyjde na poli. Vyrazí-li napravo, dojde po jeho okraji k vytouženému cíli. Ne sic k rozhledně, ale do dědiny určitě. Nakoukne-li přitom občas do lesa, objeví další a další stopy lámání kamene. Místa vesměs zarostlá a nehostinná. Až na samém konci, v místě kde konečně narazí na asfaltku může se opět kochat. Lom Skalky I. Opět trachyandezit. Patrně zbytečné ujišťování. Lom není třeba nijak složitě hledat. Je umístěn v prostoru cvičiště kynologického klubu. Cvičiště kynologického klubu je oploceno. Není oploceno dokonale. Přijdete-li v pracovní den dopoledne, mnoho psovodů zde rotvajlery trénovat nebude. Lůmek je to malý a k jeho prohlédnutí bohatě postačí několik minut. Býval větší. Zasypáno, zavezeno. A když už jsme v Bánově, nemožno PP Hrádek minouti. Opět nás k němu dovedou šipky. Pokud na některé nebude napsáno Hrádek (případně Hrad), spokojte se s Kalvárií. Jest to jedno a totéž. Kdo by nenašel šipku, nechť zamíří ke kostelu. Kostel snad najde každý. Za kostelem je hřbitov. Jím pak už jen stačí projít. A jsme na místě. Patrně největší doklad vulkanické činnosti v oblasti. Balvanitá vulkanická brekcie, původně soupuch vyplňující. Více se rozepisovat nebudu. Lid se tentokráte nemýlil. Na vrcholu opravdu stávalo panské sídlo. A tím pádem se o tomto místě zmíním v Zapomenutých hradech.

Badatelským oříškem zůstává lom a lomové jezírko Ordějov. Leží na severní straně stejnojmenné vodní nádrže. Popis jest poměrně složitý. Vychozených cest a pěšinek je zde hromada. Popravdě řečeno, sám netuším, kterak jsem se k němu vlastně dostal. A objevil-li jsem to správné místo. Nějaký pidikačák s nasazenými lekníny. Stopy po lámání kamene zde jsou. Ale když to srovnám s tím výletem na Kokořín. Nedaleko od něj byly terénní stopy bývalých budov. Včetně zachovaných sklepů. Jest pochopitelno, že jsem spíše dumal nad těmito.

Pokud by někdo neměl ještě dost, může se vrátit do Bystřice pod Lopeníkem. Z této pak po silnici na Lopeník. A jít a jít a jít. Dokud nepotká hájenku. Kdo nepozná hájenku, jistě si všimne šipky. Tato směřuje k dalšímu místu těžby. Lom U tří mudrců. Kterak je uvedeno na informační ceduli. Zde žádné šutry nehledejte. Lom je dávno k nepoznání zarostlý zelení. Tak ani nevím, co se zde lámalo. V literatuře se mi jej též objevit nepodařilo. Asi by to nebylo tak těžké, znáti jeho skutečný název. Asi by stačilo se v těch hromadách trochu porýpat. Možná danou informaci dokonce obsahovala i informační cedule. Ani jsem se hledáním příliš nezabýval. Jsou zde zarostlé haldy. A takové zarostlé haldy bývají mnohdy rájem vzácného rostlinstva. Tak se sem as znovu vypravím na jaře. A tím jsme exkurzi po geologických zajímavostech a zejména neovulkanitech Bílých Karpat prakticky skončili. Příště ještě na chvíli nahlédneme na Slovensko. Jen okrajově. Na vápence...

A obrázky jsou zde. Jsou stejné pro všechny čtyři díly putování po geologických zajímavostech Bílých Karpat.