Geologické zajímavosti Valašska: Čertovy skály u Lidečka
7. 11. 2013
Čertovy skály u Lidečka? Nikdy! Ne, že bych proti nim něco měl. Čertovy skály jsou populární. A hojně fotografované. Přidávat další snímky na internet považuji za zcela zbytečné. Ba, přímo za nečestné a nesportovní obtěžování uživatele. A proč psát nějaké cancy? Existuje snad nějaká informace, jež o nich nebyla zveřejněna? Kdybych někde o odborné literatuře vyčenichal, že sem jezdil randit Sváťa Čech, jo to by byla jiná. Ale neustále omílat to samé? Takový grafoman zase 
nejsem.
nejsem.Nikdy neříkej nikdy. Valašsko je na nejrůznější skály, skalky a volně ložené šutry oblastí relativně bohatou. Žádné Tatry. Žádná Prachovské skály. Ale taky žádné Polabí. Jen tyto místa málokdo zná. O existenci Prostředních skal u Lačnova slyšel málokdo. Ty sem patří. Kdo kdy slyšel o Čertově kameni u Krhové či Podolí? Ty sem patří. Ale Čertovy skály u Lidečka? Na Hornolidečsku je poměrně solidní koncentrace nejrůznějších šutrů. Mimo jiné v oblasti mezi Čertovkami a Pulčínskými skalami. Tyto jsou vesměs bezejmenné. Některé však poměrně zajímavé. A rozhodně romantické. Jen stačí trochu uhnouti z turistické trasy. Tak se nejprve zmíním o obou krajních bodech. Nechť případný zájemce zví, proč tam vlastně lozit.
Čertovy skály jsou úžasně krásné. Čertovy skály jsou velmi zajímavé i z hlediska geologického. Čertovy skály jsou však také všeobecně známé, snadno objevitelné a dostupné. Jsou-li skály všeobecně známé, snadno objevitelné a dostupné, obec jásá. A romantik má problém.
Takový romantik je zvláštní člověk. Někdo soudí že ni člověkem není. Otázka tato není dosud dostatečně probádána. Nechmež řešení učeným institucím. Romantik rád pobývá v přírodě. Uprostřed lesů se zurčícími potůčky a cestami rozjezděnými lakatoši. U studánek obklopených kapradím zahání žízeň a posléze průjem. Hladí kmeny stromů a sakruje vytahujíc si třísku. Rád sleduje přičinlivé mravenečky a za řevu pak prchá plácajíc se po nohou. Zbožňuje vítr ve vlasech. Pokud ještě nějaké má. Romantika skály přitahují přímo magicky. Romantik rád posedává na vrcholcích nejrůznějších kamenů. Věkem zmoudřelý pod nejrůznějšími kameny. Dožije-li se toho. Romantikové obvykle mívají poměrně krátkou záruční lhůtu. Sedí v lůně matičky přírody, zády opírá se o balvan, zírá po okolí a tříbí svůj světobol. Jakmile mu na Čertových skalách spadne před čumák osmý horolezec je znechucen.
Romantik vyhledává místa mystická, obklopená tajemstvím, magická. Navštíví-li osmadvacátý pazmek, jež na určené místo dotáhl pekelník, ztrácí proň tato historka jakékoli kouzlo. Oh, kdyby lidé nenutili ďábla neužitečně bombardovat zemi balvany, tento mohl se věnovat svým pracovním povinnostem a odnášet hříšníky do pekla, oh, jak by pak na světě bylo krásně. Romantik zkoumá informační tabuli. Čertovy skály jsou pískovcovou lavicí, erozí vypreparovanou a příčnými puklinami rozčleněnou. Náleží do paleogenních luhačovických vrstev zlínského souvrství račanské jednotky magurského flyše. Romantik bádá, přemýšlí, ukazuje si to na prstech a vyráží domů spálit svůj universitní diplom.
Věda rozlišuje dva typy romantiků. Typ akční a klidný. Typ akční ke svému životu potřebuje vzrušení. Vzpouru. Boje. Stavění vítězných oblouků. Lord Byron umírá na poli válečném. Sic ne s kordem v ruce a kulkou v hrudi, však jistě by si to přál. Nic není dokonalé. Typ klidný vyžaduje – klid. Rozjímání o samotě. Hloubání. Chce se nechat unášet svými myšlenkami. Mácha sedí na Bezdězu, myslí na Márinku a modlí se, nechť jej v noci zase neotravují nějací umrlí mniši. Spory s pupkatými tatíky, rozvernými dítky a načančanými paničkami neuspokojí ni touhu po akci, ni touhu po klidu.
Závěrem jest možno říci. Když už se romantik doblonckal až do Lidečka, měl by si Čertovy skály prohlédnout. Stojí rozhodně za to. Však touhu po romantice zde nemůže realizovat ni naprostý elév v oboru starší pěti let...