Skály u Držkové
Nějak jsem se těma skalama namlsal. Aby ze mne nakonec nebyl skalní muž. Po víkendové odmlce opět zdolány byly mnohé vrcholy. Tentokráte u obce Držková. Ještě, že nevyrazil jsem již o víkendu. Dle rozhovoru s domorodcem byl tam celkem nátřesk. Nyní nikde nikdo. Na Troják na bicyklu. Pěkně jsem jej tlačil po krajnici. A dále se mi nechtěli. Do Držkové je to sic z kopce. Však nazpátek stoupání. Měl jsem si jej vzít sebou. To pak člověk nemá roupy a nevymýšlí ptákoviny. Z Trojáku pěkně po žluté turistické. Skvělý nápad a pěkná procházka. Budu si ji muset zopakovat. Až nebude všade tolika bahna. Oschlo, opadalo, oloupalo se. Nic se neděje. Aspoň kanady kdybych měl. Poprvé letos vytáhnuty byly tenisky. Operou se. Ty už přežily jinačí věci. Hanojský Adidas je hanojský Adidas. A nebylo to zas tak dlouhé. Po cca dvou kilometrech přistál jsem na státní silnici. A pro jistotu ji až do Držkové neopustil. Však před obcí musel jsem zabočiti. Na zelenou turistickou značku. Vede přímo mezi Předními (známějšími) a Zadními skalami. Chvíli jdete po zelené. Ztratíte zelenou. Pokusíte se ji nalézt. Chvíli pobíháte po lukách. Až zamíříte k jedinému místu, jež vypadá únikově. Spatříte cestu. Vynadáte si. Vykašlat se na značky a šmárovat si to normálně po komunikaci, mohli jste stát na tomto bodě již před půl hodinou. Značky se opět objevují. A nejsou vám již mnoho platné. Dostáváte se na vrchol stoupání. Když pak po levé ruce spatříte na kopci vysílač (nebo co to je za pazmek), zapadnete na lesní pěšinku doprava. Ta vás pak pohodlně dovede k Zadním skalám. Údajně to má být nějakých 150 m. Nejprve je zde ke spatření cca 18 metrové skalní útvary. Východní, Prostřední a Západní věž. Jsou moc hezké. A je zde i jakýsi bivak, kde jest možno přenocovat. Neoficiálně. Ovšem nejedná se o rezervaci, tak vás nikdo nezastřelí. Však nezkoušel jsem. Asi to bude pěkně šutrovaté poleženíčko. Kousek dál (po příchozí pěšince) je ještě menší skalka Pes nazývaná. Třeba ji uvidíte. Nebude-li na okolních stromech příliš mnoho listí. Teď nebylo žádné. Nacházelo se pod nohama. A takové listy pěkně kloužou. Budu muset řádně vyprat i kapsáče. Ocitnete-li se u Psa, jste na místě, kde končí veškeré informace. Však podíváte-li se pozorně, spatříte celou řadu skal a skalek. Určitě stojí za to si je prolézt. Doporučuju spodem. Šak nejste hlúpí. Sednete si tam několikrát na zadek. Doslova. Tak nedoporučuji bráti si sebou ditka. Byť těm by se zde jistě líbilo. A sváteční oděvy bych též nechal doma. Já pronesl i několik hrubých slov. Ovšem přežil jsem. A pokračoval dál na Přední skály. Cesta je pak jednoduchá. Vrátíte se na místo kde odbočili jste ze zelené značky. Střihnete to přes louku, trochu se tam pomotáte a nakonec vše dobře dopadne a skály objevíte. Prakticky je nelze minout. Táhnou se (s přerušováním) cca 300 metrů. Někde jsem četl 500. Neměřil jsem to. Zde budete špacírovat celkem pohodlně. Možno se vydati po jejich úpatích či vrchem a kochati se výhledy. Možno i zkombinovat a jednotlivé skalní útvary prakticky obcházet. Je jich zde požehnaně. Čtyři velké a mnoho menších. Držkovská jehla, Držkovská placka, Trpasličí, Děravá stěna, Skluzavka. A dál nevím. Vlastně jestě První, Druhá, Třetí a Čtvrtá. Praktické názvy. Vlastně ne. První tam není. Mají chaos v číslování. Tuším. Ale raději se na to budu muset ještě podívat. Stáhl jsem si pěknou knížku Moravské pískovce. Autory neznám. A ještě jsem si ji ani pořádně neprohlédl. Ale ona je to spíš záležitost pro horolezce. Ovšem jsou tam moc pěkné a přehledné plánky. Procházky po Předních skalách jsou velmi pohodlné. Žádný problém. Všude jsou vychozeny chodníčky. A je-li jedna alternativa složitější (museli byste příliš zvednout nohu), je zde mnoho dalších. Výhledy z vrcholů hezké. Nebýt stromů. Mnohem více se mi zamlouvalo koukat se zespoda nahoru. Řada parádních útvarů. Např. mrazové sruby. Krásný povrch skal. Klid, nikde nikdo. V okolí bukové lesy. Mající až 150 let. Byť ne všude. Občas naopak porost smrkový. Prostě ideální cíl na výlet. Pokud možno přes týden. O víkendu (prý) bývají celkem zalidněné. Pán, jehož jsem potkal po slezení na silnici nabídl, že mi klidně s koníkem dovezou na vrchol bečku piva. Za malou přirážku. Platba předem. To víš, ty sebou pak švácneš ze skaly a co já pak? Měl jsem sto chutí kývnout. Chtěl bych vidět koně, jež by se nahoru dostal. On to pak vezme oklikou. A já budu museti strávit jaro vsedě u sudu. Nechť se domluví s někým jiným. Patrně to nezvládl. Vraceje se o několik hodinek stejnou cestou, již mne nepoznal. A to jsem mu přátelsky kynul. A tázal se co měl k obědu. Asi dvanáctku.