Valova skála
10. 3. 2011
Tk takhle by to vskutku nešlo! Jen co dopíšu, že jsem ochoten s nasazením vlastního života zachránit zásoby marmelády před zkažením, již je zde známá. Nemá ni štrúdl. A ještě mi sežrala bábovku! A byla přitom s oříškama! A mandlema! Copak to se dělá? Že se chce prošpacírovat. Jaká ta pro
cházka má být? Tak na odpoledne. Jak dlouhá? Abychom to stihli. Co chceš vidět? Něco zajímavého. Tak se podívej na mapu a něco si najdi. To neumím. Ale v mapě číst umíš! Jen když vím co hledám. To jsou mi odpovědi… Je na mne kladena příliš velká zodpovědnost. A ještě teď stojí za mnou a chce mne inzultovat, ať si nestěžuju a nepomlouvám. To jen nechť si nemyslíte, že si dělám legrácky z někoho, kdo o tom nemá ni potuchy a nemůže se brániti.
Nakonec jsme se šli podívat na Valovku. Jinak Valovu skálu. Jest kousek od Vsetína. Vlastně ještě v intravilánu města. A sváču jsem, samozřejmě, musel chystat taky já! Co mám vzít? Něco dobrého… Vyšli jsme po bývalé vlečce do Zbrojovky. Ještě nedávno zde jezdil úžasný vláček. Prastarý. Vagóny 3. třídy. Dřevěné lavice. Škoda, že se jim tuto trať podařilo zrušit. Mohla to býti přinejmenším zajímavá turistická atrakce. Nyní jsou koleje v kovošrotu. A možná z nich již dávno udělali poštovní schránky. Kde jsou vagónky nevím. Ale třeba se ještě někde najdou a objeví se banda nadšenců, jež se pokusí provoz obnovit. Nyní je možno po bývalém náspu dojíti až do Jasenic. V zimě se zde udržuje běžkařská stopa. A město již několik let hrozí, že zde zbuduje i cyklostezku. Původně jsem se chtěl zastavit na polívčičku v hospodě U Hňupa. Oficiálně U Vychopňa. Podle zaparkovaných automobilů to však již není ona půvabná hospůdka se znamenitou kuchyní za ceny přijatelné. A taková tatranka vůbec není k zahození. Odtud pak po staré cestě k údolí Velký Skalník. Touto dolinou pak na Valovu skálu. Valovka je se svými 38 metry nejvyšším skalním útvarem Vsetínských vrchů. Pro horolezce nebude jistě bez zajímavosti, že zde vedou vůbec nejdelší cesty v celé oblasti moravských pískovců. Cest je zde cca 30, klasifikace 3-7. Bouldering též možný. Každopádně se však jedná o lokalitu jen místního významu. Více si zjistěte ve vlastní odborné literatuře. Rád bych prozradil, však nevím. My přízemní si skálu raději obejdeme a na vrchol se dostanem též. Místy sic trochu úzké, však když jsem se tam dostal já… Na úpatí je pak možno pozvednouti zrak a spatříme památní desku Janě Kysučanové, devatenáctileté vsetínské horolezkyni, jež zahynula po úrazu na této skále, dne 4. 10. 1988. Nad Valovkou je pak možno dopochodovat na vrchol Snož. Pořád nahoru. Pod jeho vrcholem má růst památný Košutův buk. Přečetl jsem si to na informační ceduli. Hledej buk v lese… Však přesto je procházka nahoru fajn. Kolem je celá řada drobných skalních útvarků, balvanů. A dobrá zpráva pro našince. Někomu se zdařilo vymýtiti ty hromady náletových dřevin u základny skály. Přístup je tedy úplně parádní. A pohled fascinující. Snad to není zas tak čerstvá novinka. Naposled jsem zde byl téměř přesně před rokem. Jo, a kdyby někdo nalezl na pařezu čokoládu s velikonočním kuřátkem na obalu, nechť si uvědomí, že jedná se vskutku o kalorickou bombu. A pěkně mi ji vrátí.
Po důkladné prohlídce a ještě důkladnější svačině vylezli jsme po silnici vedoucí kolem skály nahoru na cyklotrasu a modrou turistickou značku Vsetín-Dušná. Odtud je domů již Coby šutrem dohodil. A z kopce. Zrovna tam pobíhal nějaký pán s holema na nordic walking. Jako blesk prolítnul směr Dušná. Neuplynulo ni čtvrt hodiny a řítil se zpátky. Prý jen tak lehce trénuje. Říkal i na co. Ale to už mezi námi byly dva kopce o ocitnul se za hranicí slyšitelnosti. Toho snad doma chytají do lasa. To já se pohybuji pěkně v klidu a s rozvahou. Není kam spěchat. Zejména s vědomím, že po návratu uslyším: Ukaž mi nějaké obrázky. Jaké? Nějaké hezké. A zítra dělám doprovod do Lidečka a na Pulčiny. Kdy chceš ráno jet? Tak akorát…
Na obrázky je možno se podívati na adrese: http://tommy-harold.rajce.idnes.cz/Valova_skala_2011-03-09/