Trenčín rodu Illésházy
Řekneme-li Trenčín, jedním dechem dodati musíme Matúš Čák. Trenčín a Matúš Čák jedno jsou. Zde se však Pánem Váhu a Tatier zabývati nebudeme. Byť by si to zasloužil. Minimálně za Moravské pole. Věnujmež se dalšímu významnému magnátskému rodu, jež hrad Trenčiansky po staletí vlastnil. Rodu Illésházy. Správněji Illyésházy. Pouze stručně. Pramenů a literatury není mnoho. A to ani na Slovensku. Důvod je prozaický. Pokusmež se vyloviti pěkně po slovensky: I-léš-há-zy. Je to stejné, jako říci česky: Švar-cm-berk. Jen my jsme si na roztomilé žvatlání našeho knížete již zvykli. Paradoxem historie je, že zatímco (mnozí) z reakčního uherského rodu Illésházy prosluli coby aktivní podporovatelé slovenské kultury, byl, ideál slovenského národního velmože, Matúš Čák Trenčiansky – Maďar. A ještě to drze přiznával. Nevěnují-li se Illésházyům Slováci, jistě tak učiní Maďaři. A vskutku. V jejich mutaci Wikipedie je možno se, mimo jiné, dočíst: „Két monda is létezik a család eredetét illetően.“ Informace tato potěší srdce každého historiografa. Pro náš příběh však není zrovna podstatná.
LP 1541 pořizuje si podžupan Bratislavské stolice Tomáš Illyés sedmé dítě. Syna Štěpána. Slovensky Štefana. Tomáš Illyés je drobným zemanem z obce Illyésháza na Žitném ostrově. Co dělá takový drobný feudál, je-li, notabene, nejmladším (čtvrtým) synem? Dává se vyučiti vojákem. To je dobré povolání. Zejména přemnoží-li se Turci. A neb Turků je všude jako smetí, zahajuje závratnou kariéru. Roku 1573 stává se podžupanem Bratislavské stolice, 1577 rádcem uherské komory a 1580 dědicem. V Kaniži umírá hrdina tureckých válek Jan Krušič. Jan Krušič synka nemaje odkazuje vše svému podřízenému. Likavu, Sv. Jur, Pezinok a manželku. Danajský to dar, dí ženáči. A danajským by možná i byl. Kdyby se nejednalo o Kateřinu Pálffyovou z Erdődu. Zde zbystří i lidé bez historických znalostí. Rod Pálffy je rod Pálffy. Pálffy také nezní moc slovensky. V tomto případě to nevadí. Žigmund je Žigmund. Přáním člověka, jež spřízněn je s rodem Pálffy, nelze odolat. Neodolá jim ni císař Rudolf II. Štěpán Illésházy postupně se stává županem liptovským, trenčínským, královským rádcem a občas dostane nějaké to panstvíčko. A když už je někdo županem trenčínským, nemůže bydlet v pastoušce na okraji města. 1594 kupuje si Trenčianský hrad. Někde je možno se dočísti o jeho panství vsetínském. Chyba lávky, bratia. Na Valachy se vypravil až Jiří v roce 1652. Štěpán zde panoval také. Však až v první třetině 19. století. Náš Štěpán si však na Moravě zakupuje Tovačov. Kupuje a prodává. Ani se zde moc neohřál. Pouhé tři roky. Na obzoru máme průšvih. Státní kasa zeje prázdnotou. Rudolfovi to zas tak moc nevadí. Rudolf je zvyklý Oblíbenci u dvora jsou na tom hůře. Nemá valný smysl býti císařským oblíbencem, není-li oč zeměpána pumpnout. Tenhle Habsburk si ještě chodí půjčovat. Nu, což. Jeho Milost dala, Jeho Milost může vzít. Vezme-li Jeho Milost tuhle, může dát támhle. Štěpán Illésházy je nařčen, obviněn, souzen a odsouzen. Jaký je oblíbený trest pro movitého magnáta? Oblíbený trest pro movitého magnáta je ztráta hrdla a statků.. Kam prchají k smrti odsouzení šlechtici Habsburského mocnářství? Do Polska. Štěpán si zde dlouho nepobyl. Uhři nejsou Češi. Na ohnivého Maďara se císař škaredě podívá a má na krku revoluci. Tentokráte povstává Bočkaj. Povstane-li Bočkaj, musí Habsburk jednat. A jedná. Arcivévoda Matyáš. Přemlouvá císaře, nechť vrátí Illésházymu majetek a získá jej na svou stranu. Neúspěšně. Nevrátí panovník, vrátí rebel. Štěpán Illésházy stává se vůdčím představitelem povstalých stavů. A iluze Matyášovy o zdravém duchu bratrově se definitivně rozplývají. Bočkaj není žádné béčko. Dobývá pevnost Nové Zámky i Ostřihom. Dobývá-li Bočkaj většinu Uher, musí Habsburk začít diskutovat o míru. Nechce se mu, ale musí. Mír je uzavřen. Velký podíl má na tom nedávný emigrant. A Bočkaj umírá. Umírá-li Bočkaj, začíná mít Habsburk roupy. Rudolf. Matyáš je realista. Do tohoto vosího hnízda neradno píchat. Už začínají brblat i Moravané a Rakušáci. Tohle internacionální mrčení nemožno brát na lehkou váhu. Je třeba svolat sněm, vytvořit komisi a poučit se z krizového vývoje. Tím stává se arcivévoda Matyáš králem uherským. A Štěpán Illésházy palatinem. Palatin značí místokrále. Nejmocnější muž v zemi po panovníkovi. První uherský palatin evangelický. Jen mu to dlouho nevydrželo. Po několika měsících umírá. Titul palatina není dědičný. Zatímco ostatní majetek získává synovec Štěpánův Kašpar, místokrálem se stává Juraj Thurzo. Jedna z nejvýznamnějších postav své doby.
Kdo zakoupil si v roce 1923 spanilou knížku Jaroslava Petrboka s názvem Pračlověk, jistě po jejím přečtení pocítil jisté znepokojení. Autor se zde věnuje především měkkýšům. Tak daleko od tématu jsem se snad nedostal. Ale nevadí. Skazky o působení rodu Illésházy na Trenčianském hradě se zde jistě ještě objeví....
A provizorní obrázky máme tady...