Tommy Haroldova pouť

Kdo bude se vraceti od dřevěnic na náměstí po silnici, nemůže minouti měšťanský tzv. Červený dům anóbrž Katovnu z roku 1781. V té době sic Klobúky již právo hrdelní ztratily, vysvětlujte to však domorodcům. Kdo neuvěří, že zde sídlil zdejí kat a radostně popravoval delikventy, dostane po papuli. Kdo uvěří, může se vyzunknouti stopečku slivovice. Nejlépe vlastní. V ideálním případě nabídne i informátorovi. Kdo nenabídne je nezdvořák. A nezdvořáci dostávají na Valachoch po čuni. Krom nezvyklého vzhledu a červeného nátěru zdí, trčí směrem k silnici ze zdi prapodivné korýtko. Tudy vytékala krev odsouzenců. Dle velikosti korýtka a možného průtoku zde muselo být vskutku veselo. Člověk má přeci jen maximálně 6 litrů krve. Kat měl jistě spoustu práce. Nezbude než přijmout zcela neromatnickou variantu, že tudy vytékaly splašky z domácnosti na ulici. Za tuto myšlenku však v Klobúkách dostanete po papuli podruhé. Slupky od cibule místo úpění polapeného zbojníka. Takový útok na jemnocit domorodců si nemožno dovoliti Však pryč s neradostnými a neveselými příběhy a mordování neušlechtilých lapků i ušlechtilých horalů. Na náměstí je možno podívati se na další zajímavost. Renesanční pranýř z druhé poloviny 16. století. Jeden z nejstarších v republice. V horní části jsou zde ještě patrny otvory pro pouta a řetězy. Je tedy použitelný. Takže, dívčiny, budete-li mne sráti, do Klobúk si spolu zajedeme! Krom pranýře je na náměstí též stará radnice. Dnes muzeum. Ostatně muzeum dnes sídlí i ve zmiňovaném Červeném domě. Kdo sídlí v měšťanském a kupeckém domě č.p. 105 z roku 1722 nevím. Každopádně se jedná o nejstarší měšťanský dům ve městě. Vystavěný po kuruckých válkách. Při nich Klobúky, v souladu válečným právem, lehly popelem. Jako památku na doby pohnuté chovají Klobúčané dvěře Macenaurovy chalupy. Jsou v nich záseky kuruckou šavlí. Zdali se nakonec Rákoczyho žoldák dovnitř dostal není známo. Dle jedné varianty ano. A vyvraždil zde celou dvanáctičlenou rodinu. Dle druhé též ano. A podřezal nejen tuto, ale i šestnáct příbuzných a přátel, na návštěvě zde dlících. Dle třetí ne. Postával pak u domu a sekal všechny na potkání. Dokod sám nesešel věkem. Záseky však mohou též pocházet od sekyr věřitelů. S rozvojem obchodu a řemesel jsou ruku v ruce i drobné půtky. Největším obchodním uměním je vysvětliti dodavatelům, proč musím zaplatit až příště. A odběratelů, proč musí vytáhnout stříbro jestě před dodáním zboží. Občas se však mezi věřiteli najde neurvalec, jež na slova vlídná a rozumná příliš nedá. Další možností je pozdní příchod majtele z hostince. Žádnou z těchto alternativ Klobúčané příliš neuznávají. Přežilo by ji příliš mnoho účastníků.

A neb Klobúky byly městěm se slibně se rozvíjejícími řemesly, možno se podívati i na ulici Koželužskou. Co se na této ulici dělo netřeba vysvětlovati. Jakou mají místní romantickou historii o tomto místě není známo. Jistě v sobě skrývá potoky krve a hromady lidských údů. Nepochybně není pojemnována po koželužích, ale po hrubém majiteli panství, jež zde stahoval ubohé poddané z kůže.

Abychom neopouštěli hromady mrtvol, možno obejíti si zdejší kostelík Povýšení sv. Kříže. V jeho zdi je zabudovám náhrobní kámen Mikuláše Buštíka zemřelého 10. září 1682. Dle literatury je nápis na něm dobře patrný a čitelný. Asi mi slábne zrak. Naštěstí zde není zaznamenána nižádná moudrost věků či literární veledílo. Pouhá informace o úmrtí. Je třeba zachovati památku. Ale ne zas tak moc. U hrobu netřeba se příliš zamýšleti. Tak obrovský majetkový vzestup Mikulášův stále zůstává v oblsti dohadů a legend. Patrně mordoval pocestné...

Další obrázky jsou k vidění opět zde...