Tommy Haroldova pouť

Dne 5. ledna 1977 umírá ve městě Kroměříži zatrpklý a zklamaný Vladimír Krajčík. Pro neabsolventy matematicko-fyzikální fakulty – je tomu přesně 35 let. Mám na počítači kalkulačku. No bóže, dí laik. Mít korunu za každého zhrzeného obyvatele naší vlasti, pořídím si daču na Kajmanských ostrovech. Vladimír Krajčík však nebyl jen tak obyčejný Laďa, anóbrž proslulý partyzánský velitel kpt. Jerry. Ve své době známý v　celém protektorátu. Minimálně v　jeho mährenské části. Z　nejednoho důstojníka německé branné moci učinil alkoholika. Méně odvážní se raději nechali překládat na bezpečnější východní frontu.

Partyzáni se dnes netěší příliš velké oblibě. Již jsem se, tuším, zmiňoval. Byli podporováni z　východu. Aspoň u nás. Většinou. Spojenci ze západu slibovali, slibovali a slibovali. Jako před Mnichovem. A, koneckonců, Němci jsou dnes našimi kamarády. Ostatně Vladimír Krajčím nebyl příliš oslavován ni v　minulých desetiletích.

Po vyučení nastoupil do vítkovických železáren. Od 29. září 1938 se rapidně zhoršil jeho slovník. O den později se již vyjadřoval vskutku hrubě. Dokonce i na adresu vlády. A od okupace se ihned zapojil do ilegální skupiny ostravských hutníků. Jeho pracovní morálka poklesla na minimum. Za vynechané směny byl mu umožněn dvouměsíční pobyt v　donucovacím kárném táboře v　Kunčičkách. Po úspěšném absolvování převýchovného trestu zanevřel na Ostravu, odkráčel přes Valašskou Bystřici do Jablůnky a stal se kpt. Jerrym. Mimochodem, vydával se za Estonce. Vhodná výslovnost je tedy Jery a nikoli Džéry. Zkazka o baltském původu na některé příslušníky zdejšího odboje nepůsobila zrovna důvěryhodně. Na druhé straně zde nikdo neovládal hovorovou estonštinu a nemohl jej usvědčit z　klamu. Kpt. Jerry tak ochránil přízeň od perzekucí a mohl se bez obav zabývat sabotážemi a přepady nepřátelských oddílů. Vynikal neuvěřitelnou, až šílenou odvahou. Kam se jiným nechtělo, šel Jerry. Nejprve coby soukromník, posléze se svými lidmi vytvořil údernou rotu 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky.

K　oblíbeným kratochvílím tehdejší doby patřily destrukční práce na železnici. I Jerry se zapojil a spolu s　otcem a synem Ganczarzovými zničil trať mezi Bystřičkou a Jablůnkou. Zdejší kolejnice neměly dlouhou životnost. Není se čemu divit. Hlavní trať z　Protektorátu přes Slovensko dále na východní frontu. Jen tak na okraj: pro Nevalachy – stanice Bystřička (nyní) a Růžďka (dříve), jedno jsou. Pro Valachy – budete-li někdy v　odborné literatuře číst článek o partyzánských či protipartyzánských akcích, podívejte se nejprve, zdali si je autor tohoto faktu vědom. Zdánlivě banalita. Banalita i reálně. Nebýt hlubokomyslných dedukcí, jak to tedy vlastně bylo. Ganczarzovi byli odborníky na trhaviny za slovo vzatí. Rozhodně větší než profesor Orfanik. Na co sáhli to vybouchlo. Každý má svého koníčka. V　noci z　31. ledna na 1. února 1945, odebral se kpt. Jerry s　mladším z　Ganczarzů (Vladimírem) směrem na Vsetín. Spolu s　nimi pak Svatopluk Beránek, Ladislav Krejčí, Evžen Sobotka, Vladimír Strbačka a Stanislav Vaněk. Někdy je ještě uváděn Ladislav Kočička a Štěpán Videcký. Řazeno abecedně. Aby si pak někdo nestěžoval. Krom toho je možno zmínit i Aloise Gancarze. Ten sic nikam nepochodoval, však s　láskou a pečlivostí sobě vlastní nacpal 15 kg tritolu do konve od mléka. V　cca 20:00 dostavili se na spínací stanici Východomoravských elektrotechnických závodů ve Vsetíně, požádali zaměstnance, zdali by se neodebrali prohlédnouti si protiletecký kryt. A vyhodili stanici do luftu. Pracovníci vsetínské Zbrojovky dostali týden mimořádné dovolené. V　celém městě nešla elektrika. Ztráta Zbrojovky činí 7.000.000 korun ušlého zisku. Sedm mega je solidní balík. Ať máme na mysli staré koruny protektorátní či současné inflační. A po celý týden se zde nevyrobila ni diabolka do vzduchovky. A tak došlo k　jedné z　vrcholných a nejvýznamnějších akcí moravského odboje.

Nejen výbuchy živ je člověk. Téměř neustále se zúčastňoval bojových akcí. Na Liškárně u Tesáku zaútočil na několikanásobnou přesilu. Na místě zůstalo sedm Němců. Mrtvých. 12. února 1945 Jaroslav Češek s　šestičlenným oddílem odzbrojil třicetičlennou maďarskou posádku v　Kašavě. 25. března zajištění bezpečnosti výsadku paraskupiny Michal-II na pasece Bílová. Zajetí 11 Vlasovců u Tří kamenů u Tesáku. Ihned poté útok na maďarský trém u lesa Dřínu pod Trojákem, další den v　lese Kršli u Rajnochovic přinutil k　ústupu silnou německou hlídku a za téhož pochodu napaden oddílem SS u Prženských pasek a následně boj u Gruně nad Rusavou. Kpt. Jerry byl všude a zároveň nebyl nikde. Dále se mi již nic vypisovat nechce. Je těch událostí na mne příliš. A ne zrovna systematicky řazené a zpracované. Případné zájemce o tuto problematiku tedy odkážu na samostudium. Literatury je spousta. Většinou prachmizerné.

 

Černý, Vladimír: Protipartyzánské operace na Moravě v letech 1944-1945. Brno 2006. (tam i další literatura; nepublikovaná disertační práce – možno na internetu najíti)

 

Páleníčková, Božena: Z　rozkazu svědomí. Vizovice 1997. (osobní zpověď Vladimíra Krajčíka aj.)

Přikryl, Josef: 1. čs. partyzánská brigáda Jana Žižky (srpen – listopad 1944). Ostrava 1976. (patrně nejdostupnější, končí však v　nesprávnou dobu a avizovaný druhý díl nevyšel)

 

Úderná rota kpt. part. „Jerryho“ I. čsl. partyzánské brigády Jana Žižky. Holešov 1947. (záhadná kniha – všichni z　ní vesele citují a nikdo ji nikdy neviděl)