Jak jsem nebyl na Liptálských slavnostech
Tak nám skončily prázdniny. Moje ne! Léto bylo letos ve středu. Dle neověřených informací. Děcka školou povinná aspoň nemusí natolik želet návratu do tříd. Aspoň budou mít k dispozici opět další data, jež mohou zapomenout. Co se těží v Mexiku či kdy se odehrála bitva u Sudoměře. Konec srpna a začátek září je od nepaměti spojen s pořádáním folklorních festivalů. Aspoň na Valašsku. Na Vysočině je možná pořádají v únoru. Čert aby se v tom vyznal. Jako každým rokem plánoval jsem návštěvu aspoň několika z nich. Člověk míní, kolegové mění. O víkendu, kdy Liptálské slavnosti probíhaly, musel jsem vykonávati záslužnou práci. Proč nemohla počkat neví nikdo. Pršet letos jistě ještě bude. Vyplívá to z Behringerových Kulturních dějin klimatu – Od doby ledové po globální oteplování. Pěkná knížka. A poučná. I pan president ji jistě četl. Některé kapitoly. Žijeme v době ledové a nějaké teplotní výkyvy nás nemohou rozházet. Zrovna dneska prší. Jak by se krásně pracovalo. Pokud by se pracovalo. Toť pravda. Mám půjčenou Menclovu Českou architekturu doby lucemburské. Z roku 1948. Možná bych dal přednost zušlechťování ducha. Ať je to jak chce, v Liptále jsem nebyl. Dokonce ni na Vsetíně. Jen v Hovězí shlédnuto bylo představení souboru ze slunné Italie. Bylo teplo. Horko. Nebál bych se říci i vedro. Jedouc kolem Bečvy, několikráte jsem se ponořil. Na pódiu se pak pařili propocení Taliáni, poskakovali kolem rybářských síti. Ani víno neměli. Pravý potomek Romulův jistě vodu nepije. A ze mne crčela voda. Poslední ponoření do řeky proběhlo v tričku i kraťasech. Kromě toho mi do ní sjelo i kolečko. Ale to se nepočítá. Oschlo poměrně brzy. A tak vznikají pohádky o vodníkovi. Nejhůř schly kraťasy v rozkroku. A tak vznikají skazky o pomočených turistech. Podél Hořanského potoka rostly hromady hřibů. Paní mi natrhala. V okamžiku nadšení zapomněla, že je nemá jak odnést domů. A já měl téměř prázdný baťůžek. Byly nádherné. A hořké. Vystoupení parádní. Škoda. Kdyby bylo horší, snad bych natolik nelitoval nepřítomnosti na hlavním programu v Liptále. Měli tam být i Mexikánci. Správný Mexikánec se cpe fazolema a pije mescal. Fazole mám rád. Třeba by jim v kotlíku trocha zůstala. A nějaké butélka by se též hodila. Na ruskou grupu jsem se též těšil. Vloni předváděly sibiřské dítka fajn program. Sic trochu vybočující z obyklých zpěvů a tanců, však parádní. Aspoň mě se líbil. Téměř jako nahalatí Maoři. Třeba se mi někdy v budoucnu podaří objevit nějaké obrázky. A letos nic... Lid obrázkůmilný, nechť nakoukne na Rajče...