Jizda kole obila aneb Slavnostní objezd všech hranic staroveských
V dobách pradávných stačilo k rozšíření katastru obce vyhnat medvědi. Když byli tito spolu s neúspěšnými lovci snědeni, nastoupilo ke slovu právo. Starostové se sešli, dohodli směnu metru čtverečního kolem staré hrušky za bodláčí u cesty a v krčmě pak dořešili podrobnosti. Vše bylo v naprostém pořádku. Dokud někdo nechtěl začít bodláky vysekávat. Pak nastaly problémy. Co se vlastně domluvilo? Jaká směna proběhla? Za jakých podmínek? Obě strany tvrdí něco jiného. Výpovědi svědků též nejsou věrohodné. Dle hostinského první ze starostů přihodil po prvním půllitru slivovice k hrušce Karlštejn a druhý, nechtěje se dát zahanbit štědrostí, daroval dunajské přístavy. Co s takovým svědectvím. I moudří zákonodárci odhlasovali moudré pravidlo. Druhý den po změně hranic obce sešli se místní potentáti podruhé. Opět vše dohodli a v místě, kam nově zasadili hraniční kámen, seřezali některého z pacholků. Pokud možno jednoho z každé strany. Těmto se taková věc příliš nelíbila. Až na statisticky nevýznamné výjimky. A do konce života si pamatovali na kterém místě utrpěli bolestné bezpráví. Však na lid chudý nikdy nebyl příliš spoleh. Pacholci umírali v ohradách s býky, pod kmeny uťatých stromů, topili se v odpadních jamách či, zcela neromanticky, na sešlost věkem. A co teď? Největší smysl pro spravedlnost projevil lid na Ostravsku. Od dětství je jim tento pojem vštěpován. Spravedlivý člověk nekrade uhlí, nepobuřuje a netvrdí, že starosta je vůl. Ve Staré Vsi nad Ondřejnicí proto nespráskali čeledíny pouze v den výměny. Sousedé se pravidelně každým rokem sešli, obešli hranice svých polností a na katastrálně významných místech exekuci opakovali. Soudní pře neustaly. Starovesští jsou dobří lidé. Nechtěje zbytečně traumatizovat minulé oběti, určovali hraniční čáru dle velikosti naseté pšenice špaldy. V posledním roce před zrušením tohoto feudálního přežitku pohyboval se průvod s rákoskami zhruba po linii Bílovec – Klimkovice – Frýdek – Příbor – Studénka. Nebýt Vítězného února, mohli si dnes zemědělští synkové po výprasku prohlédnout starobylý Špilberk. Nespravedlivý komunistický režim nejen nepodporoval tuto tradici, dokonce ni neuznal hranice staroveské megapole. Marně sousedé dokazovali, že tyto byly vykoupeny krví rolnické třídy. Marně předváděli starci i mládenci šrámy na zadcích. Ostravští vycítili příležitost a prohlásili je za kulaky. A kulak není rolnická třída. Kulak je kulak. Havíř je dělnická třída. Havíř to musí vědět. Po tvrdých bojích zůstala obci alespoň osada Košatka. Ta je natolik malá, že ji i havíř na mapě přehlédne. Až v roce 1969 došlo k pokusu o obnovení zvyku u příležitosti sedmistého výročí založení obce. Tradice se opět pevně zakořenila. Na jeden rok. O 31 let později se Jizda opět objevuje na scéně. V rámci programu Obecních slavností. A od roku 2003 se opět zohýbají dobrovolníci. Již ne u hraničních kamenů, které brání sousedé s holemi. Historická zkušenost je historická zkušenost. Synkové dostávají u hospod coby strategických bodů katastru. Rovnou pak mohou zapít žal. Zároveň se zde pořádá Festival Poodří Františka Lýska ve spolupráci s Folklorním sdružením ČR. Letos již po osmé. A další kulturní akce. Jako mistrovství světa v prodeji cetek. Je třeba jít s dobou. Tolik plastových pistolek a skleněných korálků jest možno spatřit již jen na vietnamských tržnicích a Liptálských slavnostech. Však tak moc se s dobou nejde. Musím pokárat pana hraběte, panského písaře, fojta a všechny další účinkující. Píšeme rok 2011. Neustále je možno slýchati zmínky o rovných příležitostech mužů a žen ve společnosti. Vskutku se, přátelé, domníváte, že křehká dívčina si není schopna zapamatovat kde leží hospoda U Mlýna? Pryč s diskriminací! Nechť též naše něžnější polovičky získají právo podílet se na obecních záležitostech! Proč upíráno je jim právo vyhrnout si sukýnku a vystrčit prdélku na panského drába? Starovjanky jsem již popíchnul. Na stará kolena se ze mne stává militantní feministka. Pánové, očekávejte revolucí! Vypíšeme konkurz a začneme zkoušet. Zkoušet se musí. Bez zkoušek to nejde. Nemůžeme vystoupit před lid nepřipraveni...