Klobúcké hody 2011
19. 9. 2011
Máme Evropskou unii. Máme-li Evropskou unii, musí existovat i evropská kultura. A máme-li evropskou kulturu, zavedeny byly Dny evropského kulturního dědictví. K oslavám připojilo se i Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně. My skrblíci dostali ideální dárek. Ve dnech 10. a 11. září byl zdarma vstup do všech objektů. Bohulibá skutečnost. Velmi bohulibá. Možno využíti ji k návštěvě hradu v Malenovicích. Nejen z úsporných důvodů. Je možno očekávati zvýšenou návštěvnost. A tím pádem i možnost dostati se dovnitř. Již několikráte stanul jsem na nádvoří. Pokaždé sám. Prohlídka se koná je pro (tuším) čtyři a více osob. Vydám sic za více než čtyři. Sežeru aspoň za pět. Ale to se nepočítá. Ani když dlouho přemlouvám. I dosud nespatřil jsem z interiéru nic. V sobotu bylo zataženo. Ba na déšt to chvílemi vypadalo. Chvílemi značí každou půlhodinu. Podíval jsem se tedy aspoň na domácí zámek. Na výstavy zde občas zajdu. Expozice stále stejné. Nezměnily se snad do doby pana Sovy. Cizinec nebude nadměrně zahrnut informacemi. Více si zapamatuje. Našinec by měl tohle všechno znát. Pokud nikdy nespatřil valašký kroj je barbar. O povstáních za třicetileté války by měl též vědět více než univerzitní profesor. Neví-li, je hlupák. A ani barbaři, ani hlupáci u nás nejsou. Proč tedy vystavovat takové samozřejmosti. Výhled z věže by mohl být pěkný. Bylo-li by něco vidět. Musím se tam ještě někdy kouknout. Jakmile vysvitne sluníčko. A bude bude to opět bezplatné. I Muzeum regionu Valašsko se rozhodlo poskytnouti něco z evropského kulturního dědictví dědicům.
Studujíc řádně Okno do kraje, narazil jsem na zprávičku o Klobúckých hodech. Nejprve mše na náměstí a poté bohatý kulturní program. Jeti do Malenovic či na bohatý kulturní program? Na hrad se snad ještě někdy podívám. Program je neopakovatelný. Zvláště, je-li bohatý. Program v Klobúkách bývá obvykle vskutku bohatý. Vyplatí se tam jezdit i na trhy. Jakpak budou vypadat hody! A kromě toho zde možná bude k dostání i turecký med. Nemám nic proti Stanley's Dixie Street Bandu. Však bohatý kulturní program si představuju vskutku trochu jinak. Mše svatá byla možná opravdu hezká. Všichni to tvrdili. Nevím. Jednak jsem přijel pozdě. A hlavně znám mše jen z knih. A v knihách se vždy tvrdí, že mše byla krásná. Nejvíce, pokud se kněz ni nestačil dostavit. Či upadl z kazatelny. Tím se projevil jako vskutku člověk lidový. Nepovyšuje se. Hodno to uznání a plácání po ramenou. Zde neupadl nikdo. Kromě Stanlyho klobouku. Zřejmě odkoukává triky z televize. A v televizi obvykle nefouká vítr. Turecký med se nekonal. Na náměstí stály tuším dva stánky. Možná tři. Jeden s burčákem. To raději ne. Mohl bych cestou zpět zbloudit či dokonce upadnout. Druhý s brambůrkama. Pokud si to nepletu s Valašským zářením. Tam byl zcela jistě. Nakouknul jsem. Brambůrky vypadaly pěkně. Ochutnal jsem. Brambůrky chutnaly skvěle. I odvrátlil jsem se. Vlastně to nebyl onen typický produkt. Ale jakési bramborové spirálky. Každopádně chutnaly jako za mlada. Žádné chipsy a jiné příšernosti. Však též ten pidiaturní pytlíček stál 30 Kč. Asi se zbláznili. Víte, kolik stojí dneska rum? U dlouho očekávané novinky se to snese. Později budou muset s cenou dolů. A to mi pak bude špatně! To však se odehrálo na Vsetíně. V Klobúkách nedal jsem si nic. Po cestě je třeba se protáhnout. A než se svaly zklidnily, program skončil. Stánky se sbalily a lid šel domů. Spáchali pogrom na místních husách a nyní si je pěkně sežrali. Že já blb nejel do Zlína. Mohl jsem vidět hrad, sbírku habsburských mincí a obuv. Takto nezbylo než se poproducírovati po metropoli jižního Valašska. Je toho tu ostatně k vidění dosti. Kdysi mne poučili, že článek na internetu má být dlouhý maximálně jednu stranu. V oprávněných případech dvě. Jinak čtenář usíná a tlačítka klávesnice mu otlačí čelo. Budu se tím řídit. Stejně už nemám mnoho času. A o Kloboukách se zmíním příště. Stejně jako o následné projížďce na Ploštinu. Aspoň zde využil jsem dědických práv a podíval se zadarmo do muzea o památníku. I obrázky budou příště. Příště, příště... Zítra je taky den. Nebo pozítří.