A jsme v Oděsse. Dřívější odběratelé Novin budou možná zklamáni. Žádná akčárna. Nebudu tedy popisovati den za dnem a desítky příhod. Spíše sesmolím několik skazek o městě. Na úvod několi slov o zdejším domorodém lidu.
Obyvatel Oděssy nazývá se Oděssitem. Oděssit je zvláštní formou Ukrajince. Oděssit je velmi hrdý, že je Oděssit.V minulosti bývalo město značně kosmopolitní. Jak to už u významných přístavů bývá. V oděssitových žilách tedy nekoluje jen krev donských kozáků a ruských Imperátorů, ale i Francouzů, Řeků, Poláků a jiných znamenitých evropských národů. Ostatní Ukrajinci se mnohdy dívají na Oděssita trochu nevraživě. V jeho žilách, totiž, koluje nejen krev potomků Bogdana Chmelnického a Petra Velikého, ale i krev Francouzů, Řeků, Poláků a další evropské chátry.
Oděssit je potomkem velkých námořníků. Není tomu tak dávno, kdy se polovina města plavila po všech světových mořích, zatímco druhá polovina na ně čekala doma a tropila vylomeniny. Obyvatelé města tedy vášnivě rádi cestují. Zejmé na na 7. kilometr. 7. kilometr je největší tržnice na území celého bývalého Sověstkého svazu. A jedna z největších na světě. K dostání je zde prakticky vše. Zejména oděvy. Vesměs turecké provenience. Chce-li trhovec zdůraznit kvalitu svého zboží, neopomene tuto skutečnost zdůraznit. S hrdostí v hlase. Nejedna z žen zde nachází ráj téměř biblických rozměrů. Muž při spatření prvních kontejnerů (v nichž je zboží uskladněno) pocítí nezvladatelnou chuť na cigaretu. U třetího stánku na vodku. A po třech hodinách, jme se sháněti heroin.Slabým povahám se návštěva nedoporučuje. Do jiných destinací se Oděssité vydávají jen velmi zřídka.
Oděssitky jsou od přírody velmi krásné. A civilizované. Příroda a civilizace nejedno jsou. Na tělo Venuše si Oděssitka navléká oděvy přesně dle poslední módy. Zásadně chodí i na trh s mlékem ve večerních šatech. Turistky blednou závistí. Turisté obracejí oči v sloup. Složitost oděvu, ozdůbky, flitříky a jiné velké a blýskavé doplňky na sebe příliš strhují pozornost. Je naprosto nemožné určiti, je-li pod touto slupkou krásná černovláska či fousatý myslivec. Oděssité jsou s tím smířeni. Nic jiného jim nezbývá.
Oděssit je člověk velmi kulturní. Jak by také ne. Zdejší Opera patří k nejlepším, nejuznávanějším a nejkrásnějším na světě. Každý vám tuto skutečnost náležitě objasní. A tentokráte vskutku nejde o projev přehnaného městského patriotismu. Na dotaz, jaké představení shlédl naposledy, pokrčí rameny. Vevnitř nikdy nebyl. Ale zná člověka, jehož strýček se kdysi prý bavil s biletářkou. Pozvete jej na představení. Těch několik málo hřiven vás nezabije. Se zaujetím prostuduje plakát. S nepopsatelnou hrůzou zjistí přílišnou účast umělců z Moldávie. A doporučí vám návštěvu Delfinária. Proč chodit na operu, když jistě budou pěti moldavsky a nebude ničemu rozumnět?
Oděssit je velmi družný. Rád vám vše vysvětlí, ukáže, provede vás po městě. Navštívíte park se skulpturou židle. Dovede vás na Deribasovskou ulici. Můžete se zde nechat vyfotografovat s leguánem, hadem či opičkou. Doporučí pouličního kreslíře jež vám během několika minut vyhotoví portrét. Dotáhne vás k přístavu podívat se na sochu Djuka. Vévody de Richelieu. Otce Oděssy. Přitáhne vás do Mořského nádraží, strčí na výletní loď a absolvujete půlhodinovou projížďku kolem pobřeží. Dostrká vás na tržnici, kde vám nacpe do rukou ty nejlepší suvenýry. Delfínek přívěsek, delfínek zapalovač, delfínek nakreslený na talíři. Socha Djuka přívěsek, socha Djuka zapalovač, socha Djuka nakreslená na talíři. Budova Opery na přívěsku, budova Opery na zapalovači a budova Opery nakreslená na talíři.Třikrát projdete kolem muzea voskových figurín a třikrát se půjde zeptat na cenu vstupného. Jede sem až z daleké Čechie a neuvidí Chaplina? Ale když to vstupné je stále tak vysoké... Vezme vás do ZOO podívat se na kozu, lamu a krkavce. Předvede vám zahradnictví se spoustou nevídaných stromů, keřů a bylin. Jako zlatý déšť a chryzantémy. A v neposlední řadě s ním absolvujete povinnou návštěvu Delfinária. Oděssit si plně uvědomuje, že jeho milované město neznáte. Nedovedete tedy posoudit, co je vhodné ke shlédnutí a co nikoli. Odradí vás od návštěvy Muzea západního a východního umění. Tam se chodilo za sovětských časů. Proč bys měl koukat na nějakého Rubense? Koukej raději padat na pláž. Nekupuj knihy! Jsou drahé! Za tuhle můžeš mít 12 popelníků o obrázkem Mořského přístavu a tři škeble. Tady se nezdržuj, tu prodávají košile s tradičními výšivkami. V tom nikdo nechodí. Za rohem je stánek s tričkama Niké. A za to všechno nic nechce. Nevídané. V dnešní době téměř zázrak. Večer padá do postele znaven, však šťasten, že pomohl svému bližnímu. A již plánuje aktivity na zítra...
Milovníci obrázků se prozatím mohou podívati na smínky loňské...