Pětiprstky aneb jak na určování
Prstnatce jsme probrali. A nyní vrhněmež se na pětiprstky. Těch zde neroste tolik. Konkrétně se z Moravy uvádějí čtyři druhy:
Pětiprstka žežulník pravá (Gymnadenia conopsea subsp. conopsea)
Pětiprstka žežulník horská (Gymnadenia conopsea subsp. montana)
Pětiprstka hustokvětá (Gymnadenia densiflora)
Pětiprstka vonná (Gymnadenia odoratissima)
A už nyní slyším mrčeti znalce. Vskutku zde s pojmem druh zacházím celkem libovolně. Jedná se o čtyři taxony. Tři druhy z nichž jeden se (někdy) dělí do dvou poddruhů. Vězte však, že obyčejný smrtelník to tak nebere. Spatří-li obyčejný smrtelník medvěda, je mu jedno, jedná-li se druh či poddruh a na taxon si ani nevzpomene. K tomu, aby po setkání s huňáčem nezdrhl, ale začal se šťourat v jeho exkrementech, je zapotřebí akademického vzdělání. Naproti tomu zná tři druhy orlíčku obecného. Obyčejný fialový, vzácnější bílý a nejvzácnější růžový. Vy jen jeden Aquilegia vulgaris. Tož neohrnujte nos nad sprostým vyjadřováním a styďte se.
A zpátky k pětiprstkám. Pětiprstky jsou květiny opravdu hezké. Jedna druhé podobné jako vejce vejci. Jak tedy na jejich určování? Nejméně potíží bude dělat pětiprstka vonná. Poslední exemplář byl spatřen v roce 1983 u Lopeníku. Od té doby je, přes intenzivní pátrání, nezvěstná. Nezvěstné druhy jsou vyhynulé. Jen si ještě několik let nepřiznáme, že jsme zase něco pořádně z... Zkonili. Ostatně i tato je už někde uváděna jako vyhynulá. Uvádím ji tu jen kvůli těm, jež provádějí zkoušku čichonometrickou a pak tvrdí, že těchto hajzlíků roste plno na nPP Zákostelí u Zdounek. Kdo neví, nPP značí navrhovanou přírodní památku. Obdobně nPR navrhovanou přírodní rezervaci. Možnost, že ji najdete zde jistě existuje. Pravděpodobnost je minimální. Raději sázejte sportku.
A jak jest možno poznati pětiprstku žežulníka od hustokvěté? Pětiprstka žežulník vykvétá dříve. Dříve je velmi relativní pojem. V době, kdy už po žežulnících nebylo na PP Ježůvka ani památky, začaly hustokvěté v PP Lúčky – Roveňky teprve nesměle vykukovat. Kdo se však nebloncká denně po lukách, nemůže to vědět. Pak si stačí přivonět. Pětiprstka žežulník voní nijak. Pětiprstka hustokvětá pak opravdu hezky. Někde jsem četl, že po karafiátech. Nevím. Já nechť čuchám ke karafiátu jak chci, nic necítím. Možná fetuju špatné. Ať je tomu jak chce, pětiprstka hustokvětá hezky voní.
Oříškem je pak rozlišení pětiprstky žežulníku pravé a horské. V tom mají bordel i největší znalci. Ostatně mnozí ani tyto poddruhy nerozlišují. Někteří tvrdí, že rozlišit se mohou jen a pouze pomocí genetiky. Druzí si plácají na čelo a vysvětlují, že díky obrovské variabilitě žežulníku je to pěkná ptákovina. Žežulník horský je možno dle nich určit jen pečlivým prozkoumáním dané rostliny. Pysk je 5,4 – 5,6 × 6,7 – 8,0 mm velký. Příště si na procházku krom mapy a svačiny nezapomeňte vzít šupléru. Zasklerotizujete-li, nic se neděje. Je dost těch, jež toto popírají. A, ač neznalec, musím se k nim připojit. Byl jsem tak blbý a ten šuplíkometr jsem si párkrát sebou opravdu vzal. Žežulníků pravých, jež toto splňují je... Jediným vodítkem zůstává doba květu. Pětiprstka žežulník horská je dosti pozdní. Pravý žežulník kvete v červnu, horský pak červenec až srpen. Otázka je, zdali se vskutku jedná o specifický poddruh, či jen prostě kvete v době, kdy jí to místní klimatické podmínky dovolují. Naleznete-li o prázdninách v Bílých Karpatech, Hrubém Jeseníku, Krkonoších či jiných horách nijak nevonící pětiprstku, klidně ji k horským zařaďte. Od poloviny července s naprostou jistotou. Neučiníte-li tak, nic se neděje. Pětiprstka žežulník horská je dosti pochybný taxon. A značná část botaniků jej ni nevyčleňuje. Možná většina.
Tak se nám to nakonec pěkně zjednodušilo. Pětiprstku vonnou jsme vyhubili, pětiprstku žežulík horskou vymysleli a zbylé dva druhy snadno rozlišíme přivoněním...