Posilvestrovský a novoroční
Máme nový rok. Všem tedy přeju hodně štěstí, zdraví a oxytocinu do roku 2011. Aktivnější nechť nesežere krokodýl, pasivnější šéf a nejpasivnější vlastní dítka. A přání máme za sebou. Doufám též, že jste řádně oslavili Silvestra. Já strávil den na běžkách a večer četbou poučné publikace o Povážské Bystrici. Chtěl bych tuto knihu vřele doporučit. Však neučiním tak. Pro laickou veřejnost je přeci jen trochu odbornější. Ale v posledních dnech jsem těchto vlastivědných monografií přečetl několik. Hlavně ze spišské oblasti. Tak si je ještě jednou narychlo projdu a poreferuju. Však to jsme se dostali příliš daleko od silvestrovského juchání. Nějak jsem se ho ani letos nezúčastnil. Nějak mi to nejde pod nos. Na ulice se vyhrnou davy alkoholiků-amatérů. A umožňují nám nahlédnout do obsahu svých útrob. Ani takové veselení se na povel není nic pro mne. Ostatně co to je za spravedlnost? Celý rok jsem hodný, nikomu neubližuju, na zvířátka šišlám, dětem lízátka neberu, dám-li dívčině na prdel, zadeček jí ošetřím a co za to mám? Poslední den v roce mi musí býti povinně špatně z přemíry chlebíčků a pařížského salátu. Novoroční nausea z nadměrného množství vína je nezbytná. A, jako bonus, několikadenní hluchota z práskajících rachejtlí. Možno křepčit přímo na náměstí či se veselit u televizní estrády. Zkrátka nic pro mne. Já se budu raději zamýšlet nad budoucností. Jinak řečeno: sedět a kout pikle. Co vlastně bych mohl v roce příštím spáchat. A je toho opravdu dost. Jako vždy to nemám šanci ni stihnout. Pro začátek jsem si pořídil stolní kalendář. Ale již v něm mám chaos. Ozval se onen odznáčku chtivý známý. Zmýlil se novoroční výstup na Radhošť se nekoná 2. ale až 8. ledna. Nějak to přesouvají. Akce tato se původně konala hned na Nový rok. Pak však byla přesunuta o den později. Údajně na radu lékařů. Turisti zmoženi sektem se nahoru nebyli schopni vyškrábat. A nyní je až následující týden. Tak mám v kalendáříku první škrty. Vlastně ani ne. Osmého jsem chtěl na Helfštýn. Tak jsem svého drahého kolegu přesvědčil o změně plánu. Památeční diplom dostane i tam. Tak snad bude aspoň trochu hezky. Jinak je ta zima nějaká podivná. Nasněží a roztaje, nasněží a roztaje. Zem je taky pěkně mokrá. Nic moc na běžkování. Snad někde na Karlovicích. Jo, 15. ledna se koná tradiční běh 50 km na lyžích po Valašsku. Z Bumbálky na Soláň, Ptáčnicu, Cáb a na Vsetín. Tak uvidím, zdali jim opět trochu zválím trať. Nechápu jak mohou ostatní přijet tak suší. Vždyť je to ani nemůže bavit. Já sebou prásknu co sto metrů. A o fanoušky kolem trati mám postaráno. Pravý valašský sněžný muž. V roce 2009 jsem se zapomněl oholiti. A rampouchy na strništi dosahovaly až pěti centimetrů. Jen to chce pevnou vůli. Každou chvíli se chce někdo s yettim vyfotografovat a nabízí mu slivovičku z placatky. Nebo jen to druhé. Může vůbec Valach odmítnout slivovicu? Ale když neodmítne, padne hrdinně již na Čartáku. Tak co s tym včíl? Ale stejně je to zajímavé. Na Silvestra jsem bez pádu přežil výjezd kolem Baťkové na Syrákov a přes Vartovnu na Vsetín. Ale jakmile vyjedu na organizovanou akci, peru sebou neustále. Že bych podvědomě tušil, že nezválenému mi nikdo kalíšek nenabídne? Něco na tom bude. Ale že mi to za ty modřiny stojí. Co bych však neudělal pro pobavení a potěchu bližního svého. Prostě dobračisko.