Skály u Lačnova
5. 4. 2011
Nejen šafrány k vidění jsou u obce Lačnova. I na skály je zde možno si zajíti. Leží poměrně nedaleko. A jsou hned troje. Dolní, Horní a Prostřední. Dolní jsou nejblíže. Horní patrně nejkrásnější a nejzajímavější. Prostřední nejtajemnější. Mnozí o nich již slyšeli. Někteří znají i spolehlivé cesty, kterak se k nim dostat. Však neznám nikoho, kdo by je ve skutečnosti i spatřil. Nenalézt předchozí dvoje je umění. Leží přímo na žluté turistické trase. A zároveň na trase Naučné stezky Vařákovy paseky. K Horním vede krátká odbočka. Ale Prostřední? Mám sklon je zařadit do oblasti lidových legend. Již několikráte pokoušel jsem se je objevit. Marně. Letos využil jsem publikace Moravské pískovce. Stažené z Netu. A je to tady! Jedna z poznámek zní: Nenechat se zmást chybným značením skal v mapě Edice KČT Vizovických vrchů z r. 1992. Nejsem tedy blbý! To chybné značení způsobilo mé pomýlení! A je zde též velmi snadný návod, kterak se zde dostat. Od Horních skal přímo dolů rozhraním lesa a paseky. To už bych snad skutečně musel být magor, abych netrefil. Krásně a idylicky jsem si to představoval. Kolečko nechám doma. Pojedu vlakem do Lidče. Odtud pěkně pošpacíruju do Lačnova a ke skalám. Okouknu ty Dolní, zastavím se u Horních, objevím Prostřední a poklidným tempem dorazím na Trubiska. Ve stojáncích na nádraží ještě nebylo ČD pro vás. Prý až zítra. Škoda. Mohl jsem si počíst. Však ve vagónu jel pán, jež svému příteli vysvětloval ekonomické výhody cestování po železnici. O mnoho jsem tedy nepřišel. Celých 20 minut vyprávěl, jaké všemožné slevy existují. Přímo je chrlil. Věřím, že je to i pravda. A člověk, jež se v této problematice vyzná pak jistě nejen nezaplatí ni korunu, ale ještě mu k jízdence nějaké mince dají. Vědět to, nevydal bych oněch 23 Kč jen tak lehce.
V Lačnově ještě nahlédl jsem na okolní šafrány. Dobrá zpráva pro botanicky založené čtenáře těchto řádků. Rozkvetly už i v zahradě u památkově chráněné stavby č. 13. A bylo jich zde požehnaně. Ne sic tolik jako předloni, však přesto dosti. I na PP Lačnov se vše fialoví více než minulý týden. Špatná zpráva: chcete-li se zde ještě letos vypraviti, najděte si jiný program. Vzhledem k odpolednímu dešti bude patrně po kvetení. Zejména poprší-li i zítra. Můžete třeba na skály. Cesta je pěkně rozbahněná. Ještěže kolečko pěkně spinká v šopě. Dolní skály jsou moc pěkné. Jen trochu zarostené. Horní jsou parádní. Vskutku řádně jsem se jimi kochal. Pak vytáhnul jsem z kapsy plánek a návod k cestě na Prostřední. Schoval jsem plánek a návod zpět do kapsy. A řekl několik velmi hrubých slov. Od Horních skal se jde přímo dolů. Horní skály jsou vskutku nahoře. Jinam než přímo dolů se jít nedá. Po rozhraní lesa a paseky. Les by tady byl. Vysoký, nizounký, pak ještě nižší a nejnižší. Nejbližší paseka na protějším kopci. Který z těch lesíků byl v době vydání publikace pasekou? Střihl jsem to rovnou dolů. Teče tam potůček. Druhá možnost kterak se k dostati na místo je od Dolních skal podél potoka. To by mohl být on. Chodil jsem tam a zpátky snad dvě hodiny. Spíše klopýtal Až objevil jsem nějaké kameny nad vrcholky stromů. A v knížce bylo, že jsou zarostlé. Že by tak hodně? Že by to byly přec jen ony? Dostat se k těm šutrům bylo něco. Neproniknutelná sibiřská tajga je nic proti lačnovskému lesíku. Něco jsem však našel. A to se počítá. Jen doma jsem si již stačil přečíst, že mají mít podobný charakter horniny jako Horní. Ani náhodou. A je zde popsáno 7 horolezeckých cest. Obtížnosti většinou 5-7. Zde vskutku nebylo kam šplhati. I kdyby zmizely okolní stromy, je možno z nejnižšího kamene až na vrchol vystoupat s hlavou hrdě vztyčenou. Podívaje se do mapy, vskutku jsem nalezl skály zde zakreslené. Jež však zde mají býti zaneseny špatně. Tak jde jsem to, sakra, zase byl? Já se na to vy... Ještě se pořádně kouknu na internet. Stromy kolem a na těchto výchozech nejsou zase tak staré. Neměl jsem však pak již mnoho času ještě se podívati po proudu potůčku. Schylovalo se k dešti. Z cukru sice nejsem, však zalévat se taky nechat nemusím. Ještě bych mohl dostat rýmečku a kašílek. Zdržel jsem se pěkně dlouho. Původně jsem chtěl přes Trubiska na rybník Neratov. Pošmírovat skokany a ropuchy. Takto jsem tak tak doběhl v Lidečku na zastávku. A to ještě autobusovou. Kterak vyrazit slevu z ČSAD ten pán ve vlaku neříkal...