Svatý Martin a trh ve Vizovicích
Kdo na kalendář občas pohlédne zjistil, že v pátek 11. prosince měl přijeti Martin na bílém koni. Opět má zpoždění. Že by globální oteplování? Čert vem sněžení, ale s tímto datem jsou do nedávna spojovány oslavy svatomartinského vína. Vinaři a obchodníci radují se. Stačí na etiketu nacpat nápis Svatomartinské a cena se automaticky zvyšuje dvojnásobně. Ne-li více. V restauracích a hospodách zavedli svatomartinské menu a svatomatrinské husy. Svatý Martin je totiž, jak známo patronem nejen vojáků, vinařů a somráků, ale i této drůbeže. Někde to netuší a nabízejí svatomartinské kačeny, kuřata či pizzu. V oblastech nevinnorodých pro jistotu zavedli svatomartinské pivo. Sv. Martin byl původně římským vojákem. Narozen v Szombathely v Maďarsku. Jednou se jen tak projíždí po Galii i spatří mrznoucího žebráka. Ve zbožném zanícení vytasil meč a místo aby ono podezřelé individum zapíchnul, rozsekl svůj plášť a polovinu jej žebrákovi věnoval. Roztřásl se zimou. Žebrák klepal kosu stále. Člověka zahřeje čaj s rumem, slivovice, pohyb, ale rozhodně ne půlka pláště. Ani kdyby byl péřový. I zjevil se mu ve snu Kristus. Obracel oči v sloup a plácal si na čelo. Budoucí světec byl osvícen. Nechal se pokřtít a začal šířit dobro v zemi starých Keltů. Rozřezával pláště, opasky, obuv a když se pokusil přeříznout koně, zvolili jej biskupem. Jsouc příliš skromným, ukryl se v husím chlívku. Ptáci spustili ryk a úkryt byl prozrazen. Dokud nový biskup přeřezával své stoličky a nutil trosky kolemjdoucím, bylo vše v pořádku. Jakmile k tomu začal přemlouvat své okolí, pomstychtiví podřízení husy vybili. A snědli. A od těch dob je husa nedílnou součástní svatomartinských oslav. Hospodáři houfně vbíhají do chlévů a mordují je a pečou. Je to ostatně logické. Další chov již značně překrmeného ptáka by byl nerentabilní. Mohl by zhubnout. V zimě hubli všichni. Éra nadmíry vanilkových rohlíčků ještě nenastala. Co nemohli sníst, předali na vyšší místa. Husami se v tento den odváděli naturální dávky vrchnosti. Jejich součástky se staly předměty nejrůznějších rituálů. Husí blány se vkládaly do bot. Zamezovaly potivosti nohou. Pokud nepomohly, bylo se možno vymluvit na hnijící organický materiál v obuvi. Uzavíral se hospodářský rok. Děvečky a čeledníci v tento den legálně měnili zaměstnavatele. Kdo z nich neprchl ze služby předtím, byl pohoštěn. Husička se nekonala. Dostal rohlík naplněný mrkví. Ať si sprostý lid moc nezvyká. A mrkev je zdravá. Jsou v ní vitamíny. A hromada vlákniny. Pro stolici jen to nejlepší. Rozmařilejší statkáři rozdávali křídla. O tomto termínu též dostávali svědomití pracovníci plat. Kdo má u nás v ruce několik mincí, ihned je vymění za víno. Nejlépe mladé. Z něho se víc točí šiška. Kdo požije vína, chová se hlučně. Ti jež vína nepožijí mu závidí a stěžují si na nevázané chování. Někteří nerespektují řádný úřední postup a obtěžují s tím přímo císaře. Už Rudolf II. dostával z těchto otravů pravidelné migrény. Respektoval však právo poddaných uctít tímto způsobem patrona vinařů. A nechal zákazování na své úřady.