Velocipedista dálkový aneb příprava na cestu
Jest trudno pohledět, kterak v dnešní době, tak bohaté na odbornou literaturu, stále mnoho mladých a nadějných velocipedistů neumí se řádně připravit na cestu delší než 10 km. Jak tedy správně postupovat? Kdo chce od Číny ač dosud jezdil pouze na koupaliště a zpět, bude si muset pořídit nosič. Cyklistický adept si zajde do obchodu a domů si donese pytlík součástek. Naivně doufá, že na tom papíře uvnitř je návod ke kompletaci. V České republice se návod na použití přikládá i ke kšiltovce. Na papíře uvnitř je blahopřání ke koupi znamenitého výrobku. Cyklista mávne rukou. Jak má vypadat nosič ví. Stačí již jen k sobě přišroubovat jednotlivé části tak, jak budou do sebe zapadat. Jednotlivé části do sebe nezapadají nijak. Po dvou dnech usilovné práce a bádání rezignuje. Zdrcen sedí v hospůdce, když vstupuje manuálně zručný přítel. „Nosič, prosím tě, taková prkotina. Zítra mi ho dotlač, já se ti naň při chvilce mrknu a večer ti to donesu.“ Manuálně zručný přítel se neobjeví týden. Cyklista chvěje se obavami o jeho zdraví. Vtom přichází. Kruhy pod očima, zkrvavené ruce a v nich pytlík se součástkami. „Čoveče, tobě asi prodali nějaký šmejd.“ Cyklista truchlí. I vzpomene si na na strýčka Jožina. Strýc Jožin je všeuměl. Opraví vše. Onehdá dokonce zatloukl hřebík. Strýc Jožin se může uřechtat. „Tys byl vždycky nemehlo. Dej ten krám sem, zítra ti ho donesu.“ Strýc Jožin se týden neukáže. Cyklista sebere odvahu a vypraví se k němu. Když vstupuje, spatří jej útočícího na nosič motorovou pilou. Nedá se nic dělat. Zkusíme to v cykloservisu. Servisman je hotov za půl hodiny a řekne si o částku, jež dvakrát převyšuje kupní cenu toho pazmeku.
Nosič sám o sobě je k ničemu. Kdo chce jet dál než do sousední vísky, potřebuje brašny. Brašny se dělí do dvou skupin. Skupina A je tvořena těmi, jež z venku vypadají vskutku bytelně a prostorně. Dovnitř pak horko těžko narvete láhev s vodou, jablko a zavírací nůž. Skupina B vypadá z venku též solidně. A opravdu do nich nacpete i rozložený traktor. A i jejich cena odpovídá jen mírně ojetému a dobře udržovanému Zetoru Crystal. Obojí se pak rozloží na prvočinitele někde v oblasti Vihorlatu. Brašny je pak možno vyhodit do kontejneru, zakopat v lese či darovat kolem procházejícímu cikáněti. Starý praktik k sváže k sobě dva batůžky, přehodí je přes nosič a má vystaráno.
Cyklistický elév má zpravidla tendenci všem na potkání vyprávět o svém záměru. Taktéž v prodejně s cyklistickými potřebami se zmíní. Prodavač je nadšen. „Já také kdys takto jezdil po světě. Jo to byly časy. Na výšce jsme s kamarády dojeli na Nordkapp, do Maroka, k Vanskému jezeru – ty to ti byla prdel na tureckých hranicích. Až se vrátíš, musíme pokecat. A rukavice máš? Ono se to zdá, ale když ty řídítka držíš v rukách od rána do večera... A flašku na vodu? V PETce ti zteplá. A pořádný zámek. Ty krámy z železářství stojí za prd. Takhle jednou kámošovi šlohli kolo v Gruzii. Se všema věcma. Cvak a je to.“ Cyklista elév je nadšen. Konečně našel spřízněnou duši. A domů si dotáhne dvě tašky nepostradatelných krámů, které a) nechá doma, b) ztratí nebo c) vyhodí. Jediné co si z této návštěvy nedonese jsou náhradní duše a pláště.
Koupě náhradních duší se neobejde bez komplikací. „Jaké byste potřeboval?“ „Tož na kolo, vole!“ No jo, ony jsou různé průměry a různé šířky. Nejlépe je vzít si kolečko pěkně sebou. Odborník se podívá a strčí vám do ruky co potřebujete. Ne hned. Nejprve znaleckým okem přejede velociped. „No jo, vy se o ten svůj bicykl pěkně staráte. To mám rád.“ Bodře vás plácá po ramenou. „Když se o kolo člověk dobře stará, bude mu toto dobře sloužit, že jo? Ani byste nevěřil, v jakém stavu mi je sem mnohdy vozí.“ Zatřese se hrůzou. „Vy jste člověk mého gusta. Ukažte, jen tak pro zajímavost. Měřák na řetěz asi nemáte, co?“ Vrhá se ke kolu. „No jo, ten řetěz máte už pár dní, že jo? Pomalu se chystejte na výměnu. Ale to vy asi víte, že jo? Jak dlouho by tak mohl ještě vydržet? To máte tak. Jestli jezdíte jen tak po městě, mohl by ještě letos fungovat. Jestli si každý víkend ujedete 100 km, tak počítejte tak měsíc. Nebo ho rovnou vyměníme, že jo? Co říkáte? A ukažte brzdy. Špalky jsou tak na 15%. Takže to samé jako řetěz. Nevyměníme je taky? Brzdy jsou důležité. Mít sjeté brzdy je o hubu. Já bych vám mohl vyprávět... A když už jsme u toho, co kdybychom vám ho pořádně seřídili? Přeci jenom tu máme speciální vybavení. Co říkáte? A ukažte to sedlo, to se mi nějak nezdá...“ Cyklista se vrací domů zděšen. Jen o vlásek unikl jisté smrti. Ještě že si vzal kolo sebou. Za týden zaplatí v servisu, na duše a pláště zapomene a málem si rozbije papulu na první křižovatce neb přední brzda nyní brzdí opravdu dokonale. Pro duše a pláště se vypraví někam jinam. „Duše a pláště? Jaké potřebujete? Na tohle kolo? To je fakt pěkný stroj. A vidím, že se o něj i pěkně staráte. To se mi líbí. Máte měřák na řetěz? Ne? Tak já vám ho přeměřím. Když už jste tady. Za to ni nedáte. A takový vychozený řetěz, to je sviňa. Tož pane, být vámi, tak se sem tak za měsíc stavím. Nebo ho vyměníme rovnou? Stojí to dvě stovky a budete mít zase na chvíli pokoj. Na tomhle se ještě pár dní jezdit dá, ale aby vám ten krám nezničil celé kolo... A co brzdy? Tak na 15%. Ty bychom už taky měli vyměnit...“ Než si cyklista elév uvědomí, že brzdy jsou vždy na 15%, přesmykač by vždy chtěl kapánek seřídit a řetěz vždy vydrží ještě tak měsíc, zruinuje svůj rozpočet na příští kvartál a ty pitomé duše a pláště stejně pořád nemá. Den před odjezdem si pro ně pošle nahluchlou sestřenici a při prvním pokusu o výměnu zjistí, že se odborník sekl o dva palce v průměru.
Zcela specifickou kapitolou je údržba velocipedu pře odjezdem. Cyklisté se dělí na dvě skupiny. První měsíc dopředu vše dolaďuje, seřizuje, vyměňuje opotřebené součástky. Příslušníci druhé pak nad tímto mávnou rukou a hodinu před odjezdem na kolo nalijí dva litry oleje. Kdo maže, jede. Výsledek je v obou případech stejný. Ještě v intravilánu rodného města píchne zadní duši. Zkušenější si oddechnou. Mohlo to být horší. Dojedouc do sousední vsi a upadne levý pedál. Našroubovat zpět levý pedál není tak těžké. Kdyby jej specializovaný servisman ve specializovaném cykloservisu nenašrouboval nakřivo. Takto je stržený závit, cyklista bere kolo, vrací se zpět do města, musíc koupit nové pedály, novou kliku a půllitránek rumu...