Vynášání Mařeny v Držkové 2012
Začátkem jara možno se v řadě obcí setkati s tradicí vynášení Mařeny. Někde Morany. Někde hovoří o Smrti. Někde, zcela bez fantazie vynášejí Zimu. Vynášení Mařeny je zvykem prastarým. Patrně ještě předkřesťanským. Naši předkové se tímto způsobem loučili se zimou. Jedni ji utopili, druzí (na Rožnovsku) upálili, jiní (v Držkové) oba způsoby likvidace zkombinovali. Tato skutečnost nabádá k domněnce, že v našich podmínkách nedosáhla paní Zima popularity ruského dědy Mráze. Asi nečetli o kryoterapii. A to tu ni není kosa jako na Sibiři. Scénář tradice této není příliš složitý. Děvčata se obléknou. Dříve do svátečnější varianty svých obvyklých šatů. Dnes do krojů lidových. Dívčiny jsou to většinou mladé, školou povinné. V některých krajích puberťačky. V dalších oblastech naopak ženy již dospělé, však dosud neprovdané. Jinde provdané. Naši předkové nečetli Bartoše a nevěděli tudíž, kterak má takové správné lidové vynášení Mařeny vypadat. Jsou-li holčiny oděny, navléknou Mařenu. Mařena je z větví a slámy zhotovena. Oblečou ji opět do kroje. Někde do jiných svršků. A za zpěvu písní ji slavnostně nesou po dědině. Obvykle při tom bývají škádleny přihlížejícími ogary. V oblastech, kdy Mařenin průvod je tvořen holčičkami věku nižšího, může ono škádlení přerůst až v souboje. Co se děje v místech, kdy suita je tvořena děvčaty staršími není známo. Sběratelé lidové slovesnosti mlčí. Záznam končí s prvními zachycenými notami ušlechtilé písně. A znovu pokračuje vzory malovaných velikonočních vajec. Kdo psal dále, byl vyobcován z kulturní obce národopisné a jeho spisy slavnostně spáleny na strážnických humnech. Mařena je s veselou pronesena vsí a na vhodném místě odstrojena. I následuje její rituální usmrcení. Lid juchá a lyžaři pláčou.
Obec Držková leží na Valašsku. Nepochybném Valašsku. Však takovém divném Valašsku. Pro nás Vsacany. Na vině je dopravní dostupnost. Téměř nedostupnost. Do Držkové je možno jít pěšky, jet na kole, oři či s trakařem. A pokaždé tam budete dříve než s ČSAD Vsetín. V Držkové funguje občasné sdružení Solisko. Od přelomu roku 2008/2009. Velkým termitem oficiálně posvěceno v lednu 2009. A od března téhož roku organizuje Vynášání Mařeny. Nu, dovedu si představit delší tradici. Vynášání Mařeny má jednu chybu. Z mého pohledu. Není co mu vytknout. Průvod začíná u kempu. U kempu je též možno podívati se na některé z dřevěných soch. Opět je má na svědomí Solisko. Vznikají na Mezinárodních výtvarných sympóziích. Letos chystá se pátý ročník. Snad jich s dalšími léty přibude a budou moci být volně po krajině rozmístěny. U skal by se vyjímaly. Průvod bedlivě střežen je portáši. Nechť nedochází k výstřednostem. Takový portáš se se záškodníkem nepáře. Portáš nespadá pod ministerstvo vnitra. Kdo tropí nepřístojnosti, dostane po lebeni valaškou. Kdo chová se spořádaně, nedostane nic. Holčiny nesou Mařenu a zpívají. Zpívají pěkně. Což poznám i já s hudebním hluchem. Občas se zastaví a kol Mařky zatancují. Tancují pěkně. K tomu sluch nepotřebuji. A jde se dál. Až k hospodě. Kam jinam. Všechny cesty vedou do putyky. Vedle hospody je obecní úřad. Strategické umístění. Za hospodou je Mařena odstrojena, zapálena a do potoka vhozena. Sadistické prvky původních tradic zůstávají. Čímž oficiální průvod končí a lid putuje do prostoru za obecním úřadem. Zde podává se občerstvení. Čaj, slivovička a frgály. Paní říkala, nechť se neupejpáme. Kdo se upejpal? Já ne. Byl jsem si o přidat. Frgály perfektní. Slivovička domácí. Té jsem moc nemohl. Cestou sem se mi podařilo píchnout. Duši. Lepidlo v tubě bylo ztvrdlé. Jak by také ne. Kupoval jsem je už na podzim. Životnost moderních produktů není příliš velká. Nechci kecat do byznysu místnímu panu restauratérovi, však nestálo by za zvážení vytisknout si cedulku Cyklisté vítáni (či nějakou podobnou ptákovinu), v dílně domácí sebrat něco klíčů a pořídit dvě či tři sady na lepení duší? I ten nejasketičtější kolista slaví zalepení duše minimálně utopencem s kofolou. Bicyklističtí požitkáři dovedou pozřít i horší kombinace. U Držkové jsou jedny z nejkrásnějších skal v zemi naší staroslavné. Přes Držkovou se jezdí na Lukov a dále na Fryšták. Přes Držkovou se jezdí na Tesák, Troják a možno i dále na Hostýnek. V Držkové a okolí viděl jsem víc defektů než ve zbytku Moravy. To tím silným horským vzduchem…
Chce-li někdo obrázky spatřiti, může zde...