Castor fiber (bobr evropský) na Vsetíně
Středověký šlechtic to má v životě těžké. Středověký šlechtic musí dbát blaha svých poddaných. Středověký šlechtic se nemůže opírat o mandát od voličů. Nedbá-li blaha svých poddaných, mají tito nemilou tendenci vlčet. Zvlčí-li poddaný, má sklony k remcání. Remcá-li poddaný, je třeba se ho zbavit. Remcání je nakažlivé. Poddaného možno zavřít. Zavře-li šlechtic poddaného, musí jej živit. Neživí-li jej, stává se vzduch ve vězení nedýchatelný. Je-li poddaných více, zápach zaplní hradní nádvoří. Poddaného možno zastřelit. Zastřelí-li šlechtic poddaného, objeví se vd
ova a siroty. Vdovy a siroty je třeba živit. Viz výše. I šlechtic vynalézá kolonizaci. Na vlastní náklady dopraví umrčeného poddaného do hloubi lesů a povolí mu založit obec. Nesežere-li poddaného medvěd, má tento o zábavu postaráno. Kdo od noci do noci klučí les, nemá čas na stížnosti. Poddaný vyklučí les, založí obec a zhyne vysílením. Vdova a siroty cestu zpět do pánovy tvrze nenajdou a hynou hlady. Zhyne-li poddaný i pozůstalí, ves zaniká. I toť historie dědinky Bobrek.
Objeví-li se na mapě nové sídlo, je třeba jej pojmenovat. Člověk středověký, nemaje škol ni fantazie, nazve ji obvykle po sobě. Méně důvtipní označí ji coby Lhotu či Lhotku. Jeví-li se mu jeho jméno příliš výstředním a Lhota fádní, zvolí název dle nějakého pro danou oblast charakteristického jevu. Bobrek. Místo, kde žijí bobři. Ves má svůj oficiální název a berní úředníci jsou zmateni. Bobři žijí všude. Kdekoli člověk narazí na kaluž, vykukuje z ní bobří hlavička.
Bobrek zaniká. Vznikají Bobrky. Dnes místní část Vsetína. Hlavička bobříka již nevykukuje z každé louže. Bobr evropský je vyhuben. Všude v Evropě. Krom Francie, Německa, Běloruska, Ukrajiny a Ruska. A opět se vrací. Nejprve na jižní Moravu. Pak je repatriován v Litovelském Pomoraví. Odtud je to k nám kousek. Bobři si nyní vegetí u Valmezu, na Bečvě Rožnovské, však na tu Vsetínskou se mu příliš nechce. Poprvé spatřen byl LP 2001 na Stanovnici u Karolinky. Kterak se sem dostal je otázkou. Nejpravděpodobněji zavlečen člověkem. 2004 uhynulý kus u Ústí. 2011 další chcíplotina. V Jablůnce. V témže roce pobytové znaky u Jarcové a v úseku Ústí u Vsetína - Janová. A, konečně, nyní nedaleko mostu přes Bečvu u Semetína možno jej spatřiti. Možno spatřiti pobytové znaky. Okusy, stopy, skluzavky a snad i základ polohradu. Bobr je převážně noční zviřátko. Žádný exhibicionista. Bobr se turistům moc neukazuje.
Bobr evropský je potížista. Poflakuje se po břehu a kácí stromy. Pokácí-li pár stromů, místo se prosvětlí. Pokácí-li pár stromů vnikají kol vodních toků průchozí koridory. Průchozími koridory postupuje kolonista. Na prosvětlených místech zakládá Bobreky. Bobr si postaví hráz. Na horních tocích dokáže přehradit říčku. Přehradí-li říčku, voda se za jarních povodních vylije z koryta. Vylije-li se voda z koryta, zaplácá místo bahnem. Bahno je úrodné. Známe z Egypta. Vylije-li se voda z koryta v horním toku, zmenší se záplavy na toku dolním. Člověk moderní rád toky reguluje. Jen ať je voda co nejrychleji pryč z dědiny. Člověk moderní rád osídluje záplavové oblasti. Bobr evropský je potížista. Kácí stromy podél vodních toků. Dí správce toku. A sám vyrube břehové porosty. Dříví takto získané a) spálí na břehu či b) nechá povalovat na břehu. Moudrý hospodář.
Bobra evropského máme tedy i na Vsetíně. Dokonce v místě, kterému kdys dal název. Dle pobytových znaků zde sídlí již delší dobu. Snad zde vydrží. Bobr je silně ohrožený druh dle vyhlášky 395/1992. Bobr je druh chráněný evropsky. Doufejmež že našim vodohospodářům nebude příliš vadit. Stejně jako ti ledňáčci, jež kdys tak hojně sídlili mezi mostem železničním a tím semetínkým.
A tímto bychom mohli pro dnešek končit. Příště podíváme se na historii novodobého osídlení Valašska bobrem evropským a ještě příštěji jukneme na poučnou literaturu, kteroužto je možno na Netu si přečísti. Kdo chce shlédnouti obrázky pobytových znaků bobra evropského na Vsetíně u Semetína, má možnost na Rajčeti. Galerie bude postupně doplňována...