Tvrz v Pržně
Poslední majitel tvrze prženské, jistý Protivec z Pržna umírá někdy před rokem 1480. Ještě před několika málo lety by nám toto jméno mohlo připadat jako podivné. Však dnes, v éře televizních seriálů je všemu jinak. Oč je horší takový Protivec ve srovnání s kloučkem jménem Matteo. Nedlouho poté je již městečko uváděno jako součást panství vsetínského. Ba, ba, vskutku městečko. Kdo by to dnes řekl. Však ni ve své době se příliš nelišilo od svého okolí. O existence opevněného sídla zde nemáme zmínky. Však několik majitelů městečka se po něm psalo. Jako první Těšold, leník to biskupa olomouckého. V roce 1372. Pak Stach z Pržna. Zcela nejslavnějším příslušníkem rodu byl Hanuš. Ten je dokonce zmiňován coby rytíř! Dotáhl to daleko, ogárek. Dalo se, tudíž, předpokládat, že tito feudálové někde bydleli. Zkuste si někoho vykořisťovat ze stanu. A že měli pěkný grunt. Několik let po smrti pana Protivce bylo v Pržně celých 9 usedlostí! A řídit takový kolos jistě vyžadovalo reprezentativní sídlo. Zlí jazykové sic tvrdí, že rodu z Pržna nepatřilo vskutku celé městečko. Částí bylo majetkem markraběcím. Možná větší částí. A kvůli tomu snad máme vládnout za pastoušky? Kde však tvrz hledat? Marné byly snahy, marné. Až v roce 1924 R. Hlubinka tuto lokalizoval. Šel na to vychytrale. Zeptal se domorodců. Ti zavedli jej do míst, kterým se dosud říká „V zemanském dvoře“. Hlubinka spatřil kopeček, nalezl nějaké střípky a zapsal se do dějin. Aspoň regionálních. Pržno několik dní slavilo. Tvrz v Jablůnce nemajú! Vystřízlivěli, zjistili, že taková tvrz je celkem naprd a zapomnělo se. Až o téměř 70 let poději proběhl jakýs takýs výzkum. Našlo se několik střepů, jež víceméně potvrdily data historická. A zapomnělo se znovu. Nyní, zeptáte-li se zde na tvrz, bude vám doporučena káva, slepičí vývar či kyselé okurky. Jak se tam tedy dostanete? Most přes Bečvu na Jablůnku musíte najít sami. Nebude to takový problém. Jiný zde není. A z mostu výš a výš. Až spatříte obchod s keramikou. U něj zahnete vpravo. Po několika metrech již budete u tvrze. Raději jsem se pokusil vyrobit plánek. Je vskutku schematický. Ne, že bude někdo vzdálenosti krokovat! Tvrziště je naznačeno tím kolečkem vlevo nahoře. Jistě neminete. Je to pořád lepší než onen krásný popis: na hraně terasy nad Paléskovým potokem a širokou nivou řeky Bečvy v severovýchodní části obce Pržno. A kdo tam trefí, ať zvedne ruku. Většina lokality je však na soukromém pozemku a oplocena. Kde není oplocena je zarostlá šáším. Botanik se zde může radovat nádherných exemplářů Urtica dioica. Zvídavý nebotanik bude nadávat jak špaček.
A nyní jste jistě tuze rádi, že vytáhnul jsem vás do vísky, kde možno spatřiti je přerostlý krtinec a na něm nic neříkající novostavbu. Nebojte, takových míst je v Pržně více. Možno si zajíti na hřbitov. Pochován zde byl i Jan Pellár. No jo, vy netušíte, kdo to vůbec byl. Jeden z nejslavnějších valašských muzikantů přelomu 19. a 20. století. Se svou kapelou se nejvíce proslavil na Národopisné výstavě Českoslovanské v Praze roku 1895. Psaly se o něm básně, byl nesčíslněkrát portrétován. Všichni čeští národní buditelé chodili poslouchat jeho písně. Proslavil Valašsko více než kdo jiný. A tento v roce 1907 umírá. Pochován je na zdejším evangelickém hřbitově. Pržno slaví. Pellárův hrob v Jablůnce není! I zjistilo se, že mrtvý Pellár nám není mnoho platen. A zapomnělo se. Hrob zchátral natolik, že slabší povahy omdlévaly. Tak byly ostatky v roce 1969 přeneseny na Valašský Slavín do Skanzenu.
Též dva kostely tu jsou. Katolický Narození Panny Marie a evangelický. Katolický je blíže tvrzi. Jistě jste si jej všimli. Původně kostelík gotický. O tom svědčí lomená okna a polygonální presbyterium. Nad vchodem byl údajně původně vytesán letopočet 1525. Patrně se však nejednalo o datum stavby. Může se jednat o rok přestavby či rekonstrukce. Však v roce 1888 byl celý kostelík přestavěn. Z kapacitních důvodů. Nemůžeme mít menší kostel, než v Jablůnce... Evangelický je o něco výše. Původně zde byl kostelík již v roce 1783. A na rozdíl od ostatní tolerančních kostelů na Valašku, byl od počátku zděný. Kámen je trvanlivější než dřevo. Neuplynulo ani 100 let a chudák málem spadl. Tak si evangelíci postavili nový. Ono by to ani tak nehořelo, ale s nápadem vybudovat si stánek Boží přišli i ti huncúti z Jablůnky! A na oltáři možno shlédnout kopii da Vinciho Poslední večeře Páně. To však vím jen z doslechu. Zatímco katolický kostelík můžete občas zachytit otevřený, konkurenční se ani nevětrá. A když jsem u těch kostelů. Vraťme se k tomu katolickému. Před ním stojí kříž. Ano, ano, náš milý Jan Křtitel hrabě Illeshazy... Z roku 1793. Tak konečně jsme to těm jablůneckým pazgřivcom nandali! My máme Jana Nepomuckého a kříž, oni jen dva mamlasy u sokolovny!